Víc se stmívá, je víc zima. Člověk se loučí se vším, co znal jako světlo, teplo a volnost. Reklamní letáky, nákupy, odhady o kolik víc letos utratíme. Jak je to s Adventem? Vždyť všude kolem nás jsou Vánoce!

Současná doba si sama na sebe plete bič tím, že má vždycky všechno. Světlo a teplo máme pořád. Jestliže má někdo jahody v zimě, tak se nemůže těšit, že budou v létě. Má vždycky všechno, a proto nemá nic. Současný člověk zrušil Advent – vše se točí jen kolem Vánoc. Jen mít víc než vloni! Přesycení lidé jsou otráveni životem. Nemají se vůbec na co těšit. Čím více se roztáčí onen nákupní kolotoč, tím více lidé říkají: „Už aby to bylo za námi.“

Proč čekat? Na co čekat? I čekání má svá pravidla a svoji krásu. Pochopitelně čekáme, že se budeme mít dobře. Člověk čeká – ale co vlastně je čekání? Čekání je příležitost. Příležitost, jak se těšit ze života a na život. K tomu je ale potřeba mít vědomí, mít porozumění, kam můj život směřuje. A jestli je to jen náhoda, krátká procházka nebo úkol. To v nás vzbuzuje obavy: „Co mám ještě dělat k tomu všemu?“ Obavy a skepsi: „Stejně to nepůjde, nebudu mít čas.“ Vědomí ale v sobě zahrnuje asi tolik úsilí, kolik vydává milenec, který jde navštívit svoji lásku, nebo hladový člověk, který jí – musí vynaložit energii, ale není to úsilí, je to radost! Vědomí nenamáhá!

Stačí něco neudělat. A najednou je chvíle času. Třeba vypnout televizi – místo toho se jít projít nebo popovídat s těmi nejbližšími. A také se můžeme vracet do sebe. A v sobě hledat krásu očekávání, která člověku dává mnoho. Nemusíte mít všechno! Je potřeba se něčeho zříct, abyste mohli na něco čekat. Chcete mít advent jako očekávání, nebo jako sprint?

Jaroslav Trávníček