Křesťanství bez Ježíše?

Vatikán. Existují dnes lidé, kteří „se tváří jako křesťané“, ale hřeší buď krajní povrchností nebo extrémní strnulostí. Zapomínají, že pravý křesťan je člověkem radosti, který staví víru na Kristově skále. To byla základní myšlenka z homilie papeže Františka při dnešní (tj. 27.6.2013) ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Spolu s papežem koncelebroval arcibiskup z Aparecidy, kardinál Raimundo Damasceno Assis, a další biskupové. Eucharistie se účastnili zaměstnanci zdravotnického a hygienického oddělení městského státu Vatikán.

Strnulí a tristní. Anebo veselí, ale bez ponětí o křesťanské radosti. Toto jsou dvě - do určité míry protikladné - „třídy“ věřících, které však vykazují stejný a vážný defekt: zakládají si na křesťanství tvořeného slovy a nestavějí na „skále“ Kristova Slova. Papež František poukázal na tuto rozdvojenou skupinu, když komentoval dnešní Matoušovo evangelium (7,21-29), které podává onu známou pasáž o domu postaveném na písku nebo na skále.

„V dějinách církve existují dvě třídy křesťanů: verbální křesťané, kteří říkají: »Pane,Pane« a křesťané činu, pravdiví. Vždycky existovalo pokušení žít naše křesťanství mimo skálu, kterou je Kristus. Jediný, kdo nám dává svobodu, abychom mohli Bohu říkat »Otče«, je Kristus čili skála. On jediný nás přece drží v těžkých chvílích. Jak říká Ježíš: spadne déšť, přivalí se povodeň a přižene se vichřice, ale skála skýtá bezpečí. Slova jen poletují, nepomohou. Avšak právě takové je pokušení verbálních křesťanů, totiž křesťanství bez Ježíše, křesťanství bez Krista. V církvi docházelo a dochází i dnes k tomu, že existují křesťané bez Krista.“

Papež František pak analyzoval blížeji tyto „verbální křesťany“ a poukázal na jejich charakteristiky. První, kterého označil za „gnostika“, „místo aby miloval skálu, miluje uhlazená slova“ a žije tedy „klouzáním po povrchu křesťanského života“. Potom je druhý, kterého papež označil za „pelagiána“, jehož „životní styl je vážný a škrobený“. Toto jsou křesťané, poznamenal ironicky papež, kteří „si prohlížejí podlahu“.

„A toto pokušení dnes existuje. Jsou povrchní křesťané, kteří sice věří v Boha, Krista, ale jsou příliš »rozvláční«. Ježíš Kristus pro ně už není základ. Jsou to moderní gnostikové. Pokušení gnosticismu či »tekutého« křesťanství. Na druhé straně jsou potom ti, kteří věří tomu, že křesťanský život je třeba brát vážně, ale zaměňují pevnost a stálost za strnulost. Stanou se rigidními! Myslí si, že křesťan musí být smutný, vždycky.“

Je fakt, pokračoval papež František, že těchto křesťanů je mnoho. Nejsou to však křesťané, dodal, jenom se tak tváří. „Nevědí, kdo je Pán – zdůraznil dále, nevědí, co je onou skálou, nemají svobodu křesťanů. A řečeno trochu zjednodušeně, neznají radost:

„Ti první se vyznačují jakýmsi povrchním »veselím«. Druzí žijí nepřetržitou pohřební vigilii, nevědí, co je křesťanská radost. Neumějí se těšit ze života, který nám Ježíš dává, protože neumějí s Ježíšem rozmlouvat. Nevnímají Ježíše, necítí onu pevnost, kterou skýtá Ježíšova přítomnost. A nejen že nemají radost, ale nemají ani svobodu. Jsou otroky povrchnosti, rozvláčného života. A tamti jsou otroky strnulosti, nejsou svobodní. V jejich životě nemá místo Duch svatý. A Duch svatý nám dává svobodu! Pán nás dnes vybízí, abychom stavěli svůj křesťanský život na Něm, na skále, která nám dává svobodu, posílá nám Ducha a umožňuje nám s radostí jít vpřed po cestě jeho nabídek.“ Končil papež František dnešní homilii.

zdroj: www.radiovaticana.cz