Milý Josefe...

Milý Josefe,

synu Davidův, nemohl jsem odolat pokušení, abych ti napsal, protože mnozí, hlavně o Vánocích, věnují větší pozornost tvé snoubence Marii než tobě. I když v evangeliu vypadáš nenápadně, velmi jsi přispěl k vykoupení lidstva. Tvá úloha byla tichá, mlčenlivá, ale nebyla druhotná. Tvé svědectví vrhlo světlo na dějiny a svítí v nich stále.

Drahý Josefe, tvá skrytost nás vede k zamyšlení a pomáhá nám, abychom byli více lidmi, když jsme pohrouženi do skutečnosti, ve které tlachání a hřmot našich aktivit znemožňují mlčení a přemýšlení. Kamenem úrazu současného člověka je právě jeho neschopnost uzavřít se a meditovat o tajemství bytí a existence. Příliš jsme zaujati jinými věcmi, které mají málo nebo nemají vůbec nic co dělat s naší lidskou přirozeností.

Milý nazaretský tesaři, mnozí tě považují za trochu zapomenutého v dějinách spásy. Ty jsi vždy pracoval bez protagonismu a bez ambicí. Bůh nemá rád, když se lidé derou o první místa, o role, které hýbou dějinami, jinak by byl nepoužil tebe a Marii, aby se vtělil do dějin. Ježíš si vyvolil vaši rodinu, aby se stal člověkem jednoduše, bez přílišného rámusu. Líbí se mu, když ho lidé milují v každodennosti, v námaze, v práci, bez okolků a bez výhrad.

Milý Josefe, když jsem četl evangelium, zaujalo mě, jak jsi miloval Marii: třebaže jsi příliš nechápal Boží plán, přijal jsi ji k sobě jako svou manželku, a respektoval jsi přitom Boží záměr, který se v ní měl naplnit. Žít s Marií, s tou, která tajemně zrodila Božího Syna, respektovat její zvláštnost, rozumět tajemství, které se v ní uskutečňovalo, milovat také její panenství, jistě nebylo snadné. Ale dostal jsi sílu a odvahu od Boha, který působil i v tobě.

Jsi vzorem manžela, a dnešní manželé by se měli učit od tvého manželského života. Dnes je mnoho dvojic v krizi, manželství selhávají, rodiny se rozpadají. Také křesťanští manželé těžko chápou, co to znamená snoubit se v Pánu, být domácí církví, ve které se láska mezi manžely prožívá i prostřednictvím lásky k druhým. Jaký prostor věnujeme jako rodina modlitbě? Jak žijeme pohostinnost, solidaritu, otevřenost pro utrpení bližních?

Tvá rodina, milý Josefe, je mi drahá nejen proto, že v ní byl vtělený Bůh, ale protože váš dům byl domem lásky, místem, kde jste se nechali utvářet tajemstvím Božího vtělení. Nebyl to Ježíš, kdo vás posvěcoval, nýbrž vaše “ano” Božímu plánu.

Často myslím na tvou jedinečnou úlohu Ježíšova otce. Mohl jsi vychovávat Ježíše k prostým věcem, k oběti, k práci, vštěpovat mu pravé životní hodnoty, úctu k druhým, velkodušnost, zbožnost. Mluvil jsi mu o Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi… Ty sám svým životem jsi mu svědčil o tom všem. Ale kolik tátů, kolik vychovatelů je dnes málo věrohodných!

Bůh nám dává další den, který nám připravil. Není v něm nic přílišného ani zbytečného. Tento den je jeho mistrovským dílem a žádá od nás, abychom ho prožili. My se na něj díváme jako na jednu stránku agendy, označenou číslem a měsícem. Zacházíme s ním lehkomyslně jako s listem papíru. Kdybychom mohli procházet světem a viděli, jak se tento den vypracovával a rodil z hloubi věků, pochopili bychom cenu jediného lidského dne. Dnešního dne.

Díky za vše!

zdroj: www.vira.cz

redakčně kráceno