Svatá večeře Páně v době koronavirové krize

5. 5. 2020

V době několikatýdenní izolace či přímo karantény, způsobené pandemií, se stále naléhavěji objevovala touha po přijímání svaté večeře Páně. Starší v některých sborech se dotazovali, zda není nějaká cesta, jak umožnit slavení eucharistie v době zákazu konání bohoslužeb. Internetové bohoslužby se rozběhly a ukázalo se, že jsou nedokonalou, ale přece jen jistou náhradou církevních shromáždění. Prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků k nám přichází čtení i kázání Božího slova, slova i melodie duchovních písní, modlitby i sborová oznámení. Co ale udělat, aby bylo umožněno také slavení Večeře Páně? Pro některé bylo těžké tuto Kristovu svátost postrádat.

Nejdříve se ozývaly ojedinělé hlasy některých členů staršovstev s dotazem, zda by nebylo možné slavit „po domech“ s odkazem na praxi prvotní církve. Nejdříve se mi zdálo absurdní, aby se slavilo v jednotlivých domácnostech a bez společenství celé místní církve. Nouzový stav se protahoval a povolení bohoslužeb nepřicházelo. Slyšeli jsme, že takovéto izolaci církev nezažila za posledních 100 let. Není tato situace v něčem podobná situaci prvotní církve? A jak to vypadalo tenkrát? Ve Skutcích apoštolů 2,46 je napsáno: „po domech lámali chléb, a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem“. Bylo to po jednotlivých domech a jistě pod dohledem apoštolů a starších sboru. Nelze dnes propojit pastora sboru s jednotlivými domy prostřednictvím videopřenosu?

Nakonec se tato eventualita v dané situaci vyzkoušela. Nouzová situace si žádá nouzová řešení. Je jasné, že internet nemůže nahradit společné setkání tváří v tvář, ale je to jistá náhrada. Naučili jsme se za poslední týdny konat pracovní porady, a dokonce vyučovat prostřednictvím internetu. Proč nepoužít analogický způsob také pro slavení svaté Večeře Páně?

Kazatel a členové staršovstva dali souhlas, lidé jednotlivých křesťanských domácnosti byli vyzváni, aby si připravili chléb a kalich s vínem. Kazatel vedl slavení eucharistie stejným způsobem jako při nedělní bohoslužbě a ti, kteří chtěli přistupovat a přijímat tuto vzácnou Kristovu svátost, se mohli zúčastnit.

Prvotní církev se zrodila na půdě Starého zákona. Při slavení hodu beránka – sederové večeři, kdy předsedal společnému stolu otec rodiny. Role otce byla tehdy důležitá a zodpovědná. Slavení svaté Večeře Páně v době koronavirové krize vložilo novou zodpovědnost na otce rodin, aby se doma ujali podávání chleba a vína. Zároveň to nebyla individuální akce, protože slavení bylo vedeno Božím slovem, modlitbami i známými gesty společného vysluhování.

Překvapilo mě, že podobné nouzové slavení eucharistie proběhlo na Velikonoční neděli v televizí vysílané bohoslužbě reformované církve v Budapešti. Celou záležitost tam projednalo předsednictvo církve a pověřený biskup slavil s dalšími 8 lidmi na obrazovce a svými slovy vedl celou bohoslužbu tak, aby lidé mohli přijímat ve svých domovech. Je zajímavé, že reformátor Jan Kalvín ve své Instituci píše, že „svátosti jsou pro nás účinné pouze tehdy, pokud jejich služba živí, posiluje, zbohacuje pravé poznání Krista tak, že můžeme být co nejúplnější a zároveň užívat Kristovo bohatství.“ A Kalvín pokračuje: „A pokud se zdá neuvěřitelné, že nám Kristus dává své vyživující tělo na takovou vzdálenost, vzpomeňme si, jak tajemná síla Ducha svatého prostupuje všechny naše smysly a jak hloupé by bylo měřit tuto nekonečnost našimi mírami. Pokud to naše mysl nedokáže pochopit, vezměme to vírou: Duch svatý spojuje s realitou to, co je odděleno vzdáleností… Kristovo tělo a krev, svaté společenství, skrze Krista prostupuje naše životy tak, že dokonce proniká až do morku kostí.“ Jako by se Kalvín trochu dotkl našeho dnešního problému. Kristus je na pravici Boží, ale přitom se nám při slavení svaté Večeře viditelně dává. Pro něj jistě není problémem ani vzdálenost mezi místem slavením církve představované kazatelem a jeho spolupracovníky a ostatními, kteří zároveň přijímají ve svých domovech. Současná technika umožňuje, byť nedokonale, ale přece jen jisté společenství církve na různou vzdálenost. Jestli je Bůh ve svém Duchu všudypřítomný, potom může být zároveň v kostele i v našich domovech.

Je jasné, že se jedná o nouzové opatření, které je jistou náhradou společenství, kdy slavíme společně tváří v tvář, vyznáváme svou víru a své hříchu, zdravíme se pozdravem pokoje, přijímáme odpuštění a vzýváme Ducha svatého, který nás spojuje s Kristem i s celou církví na tomto světě. Jistě si budeme vážit plného společenství, až nám bude opět umožněno se bez překážek setkávat.

Pavel Černý

Fotografie