Působení Ducha svatého a jeho přijetí

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 4

(12) Jako jedna z církví vzešlých z duchovního probuzení, Církev bratrská byla vždy otevřena působení Ducha svatého a různým způsobům živé spirituality. Její dějiny ukazují, že některá období dobře čerpala z Boží moci v Duchu svatém a v jiných obdobích docházelo také k různým napětím, a dokonce i rozdělením způsobeným nesprávným učením či nevhodně položenými důrazy. Na základě mnohaletého vývoje a při kontaktech s pentekostálními proudy a charismatickým hnutím si Církev bratrská formulovala následující teze.
(13) Základem naší víry zůstává svědectví Písem Starého a Nového zákona (2Tm 3,15–17), jímž podle reformační zásady sola scriptura hodnotíme i všechny duchovní zkušenosti (Mt 4,4.7.10; Sk 15,14–15; Sk 17,11).
(14) Na základě Písma zůstáváme u stanoviska, že začátkem duchovního života je znovuzrození a dar Ducha svatého je jeho nedílnou součástí (Sk 2,38; 9,17; J 3,5–6; Ef 1,13). Tak jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo (1K 12,13). Znovuzrozený člověk má potom prožívat nová očištění, zmocnění a naplnění Duchem svatým jako zřetelné zkušenosti. Nejedná se však o kvalitativně vyšší stupeň, nýbrž o postupné rozvíjení a prohlubování duchovního života (Sk 4,31; 13,9). (15) Důkazem nového života v Kristu je ovoce Ducha svatého, především láska (Ga 5,22; 1Pt 1,22; 1K 13,1). Duch svatý k službě lásky udílí všem znovuzrozeným své dary (Ř 12,6–8; 1K 12,7–11; 1Pt 4,10; Ef 4,11–13). Mluvení jazyky může (Sk 2,4; 19,6), ale nemusí (Sk 2,41; 4,31; 9,17.18) být průvodním znamením naplnění Duchem a zejména není důkazem, že člověk v plnosti Ducha svatého žije a působí (viz korintští křesťané 1K 1,7.11; 3,3; 5,1).
(16) Znovuzrození lidé musejí zůstat v procesu růstu, což vyžaduje stálé naplňování Duchem svatým (Ef 5,18) na základě pokání, stálého následování Ukřižovaného (Mt 16,24) a podřizování se společenství sboru a jeho správcům (Ef 5,21; Žd 13,17; 1Pt 5,1–6). Tak se rozhojňuje ovoce Ducha, modlitební horlivost a misijní služba.