Eutanazie a doprovázení umírajících

9. 3. 2018

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 20

(82) Otázka eutanazie a doprovázení umírajících je stále předmětem odborné i celospolečenské diskuse. Jedná se o závažné téma, které se týká kohokoliv z nás, protože každý člověk je ohrožen nemocí, bolestí, opuštěností a smrtí. V centru naší pozornosti je člověk a jeho život, který chápeme jako dar od Boha. Tento posvátný dar života 21 nezpochybňujeme ani ve chvíli nemoci a umírání. Umírání přijímáme jako součást života, proto je všestranná pomoc umírajícímu pomocí životu. Hájíme také právo na důstojné umírání. Lidská důstojnost je pro nás zakotvena ve víře v Boha a v božský akt stvoření člověka.
(83) Jako křesťané plně soucítíme s člověkem, který trpí, a vnímáme utrpení jako obtížnou situaci nejen pro umírajícího, ale i pro jeho okolí. Současně však nesouhlasíme se snahou tuto situaci, která s sebou často nese pocity zoufalství, bezmoci a prázdna, odstranit usmrcením nemocného člověka pomocí smrtícího prostředku (asistovaná sebevražda či eutanazie). To ovšem neznamená, že jsme pro udržování života těžce nemocných a umírajících za každou cenu. Uvědomujeme si konečnost lidského života i meze možností léčby. Respektujeme rozhodnutí lékaře a rodinných příslušníků, kdy vývoj situace směřuje k přerušení resuscitace či k zastavení přístrojů prodlužujících některé životní funkce, pokud zmíněné nevede k obnově jisté kvality života. Udržování pouze vegetativních funkcí za použití vyspělé techniky nemusí pokračovat za každou cenu.
(84) Jsme zásadně proti uzákonění eutanazie. Žádost o usmrcení bývá často předkládána na základě přání pacienta, které je vynuceno momentální těžkou zdravotní či společenskou situací. Je eticky nepřípustné, aby byl u někoho vytvářen pocit, že je již jen břemenem, a on sám se musel před sebou či před druhými omlouvat, že ještě vůbec žije. Uzákoněná eutanazie by podkopávala důvěru vůči zdravotnímu personálu ve zdravotních zařízeních. Eutanazii nepovažujeme za možnost volby ve výjimečných případech, ale za znevážení posvátného daru lidského života.
(85) Místo eutanazie vybízíme k integrální péči o umírající a o ty, kteří je doprovázejí. Četné studie ze zemí, ve kterých byla eutanazie uzákoněna, zkušenosti zdravotního personálu i dalších asistujících osob ukazují, že lidé žádají takovéto řešení především z obavy ze ztráty důstojnosti a z obavy ze závislosti na druhých. Důvody, proč lidé často žádají eutanazii, nejsou pouze lékařské, nýbrž i sociální. Ve zmíněných zemích také narůstá počet usmrcení pacientů bez jejich souhlasu. Paliativní medicína je schopna odstranit bolest nebo ji alespoň zmírnit na snesitelnou míru. Pro důstojné umírání je třeba zprostředkovat umírajícímu vědomí, že zůstává naším bližním, že není ponechán sám sobě a není opuštěn. Je důležité vytvořit mu rodinné prostředí, kde se cítí být doma a zasazen do osobních vztahů.
(86) Zdůrazňujeme integrální péči o umírající v rodinách, v nemocnicích, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech důchodců a dalších zařízeních. Tuto péči poskytuje nejen zdravotní a ošetřující personál, ale také rodina a další blízké osoby. Cenným přínosem k takovému integrálnímu přístupu je rozvíjející se hospicová péče, která se v České republice i na Slovensku rozvíjí a potřebuje naši větší podporu, včetně domácí hospicové péče. Podporujeme vzdělávání a přípravu profesionálních pracovníků, pastorů, kaplanů, pastoračních asistentů a dobrovolníků, kteří jsou ochotni těžce nemocné a umírající doprovázet. Křesťané nemají zapomínat na finanční a legislativní podporu rodinám, které o umírající pečují.
(87) Místo diskusí o dobré smrti (eutanazie), je třeba věnovat více pozornosti umění zemřít (ars moriendi). Ne technologie, ale vzkříšení je zárukou, že nebudeme odcizeni od svého těla, od svých blízkých a od našeho Boha. Nic nás nemůže odloučit od Boží lásky (Ř 8,38). Ani smrt, zejména smrt ne!

(21) Viz článek 4 Vyznání víry a komentáře.

Fotografie