Manželství

5. 1. 2018

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 14

(58) Manželství je původní Boží řád pro člověka, neboť není dobré, aby člověk byl osamocen (Gn 2,18nn). Manželství je Bohem ustanovené celoživotní smluvní společenství jednoho muže a jedné ženy vytvářející jednotu ve vzájemné lásce a úctě (Gn 2,24; Ef 5,33; 1Pt 3,7). Manželství zrcadlí společenství Boha s jeho lidem, společenství Krista a církve (Iz 54,5–6; Ef 5,32).
(59) Cílem manželství je vzájemná pomoc ve společném životě a poslání (Gn 2,18). V manželství jsou děti požehnáním od Hospodina (Ž 127; 128), ale manželství splňuje svůj cíl i tehdy, nejsou-li muž se ženou obdarováni dětmi.
(60) V manželství se muž a žena stávají jedním tělem (Gn 2,24; Mt 19,4–6), jsou si rovni, třebaže Písmo zároveň hovoří o autoritě i rozdílnosti rolí muže a ženy (Ef 5,21nn). Ve vztahu ke Kristu platí naprostá rovnocennost obou pohlaví (Ga 3,26–29).
(61) Manželství je nerozlučným svazkem mezi mužem a ženou, který má být zachován až do konce života jednoho z manželů (Mt 19,3–9; Ř 7,2n). Věřící lidé uzavírají manželství se svým protějškem na základě vzájemné lásky a hledání společné cesty víry před Bohem i lidmi. Manželství je svazkem dvou lidí, které spojila darovaná Boží láska, kterou člověk rozvíjí. Písmo žádá, aby věřící uzavírali manželství jen s věřícími (1K 7,39; 2K 6,14). ¹ Společným sdílením víry nemáme na mysli stejnou denominační příslušnost, ale identitu v Kristu. Zároveň však platí, že společně sdílená víra není jediným kritériem pro rozeznání Boží vůle v tak podstatné věci, jako je vstup do manželství. K přípravě na manželství patří také rozhovor s doporučením společné církve (sboru) pro společný duchovní život a společnou službu.
(62) Manželství vzniká uzavřením sňatku. Přesto že je forma sňatku dobově a kulturně podmíněna, viz např. starozákonní praxe patriarchů (Gn 24; 29), sňatkem rozumíme závazný vstup do manželství se všemi právními povinnostmi, které z něho vyplývají. Církev bratrská uznává sňatek uzavřený i v jiných církvích a také sňatek civilní.
(63) Křesťanští manželé mají svým vztahem zobrazovat jednotu Krista a jeho církve. Muž má jako hlava rodiny obětavě milovat ženu jako Kristus církev a žena má být podřízena muži jako církev Kristu (Ef 5,21–25). Oba manželé jsou si však před Bohem i lidmi rovni (Ga 3,28). Manželský život neslouží jen k zachování lidského rodu, ale je též projevem lásky, v níž si manželé i v sexuální oblasti slouží vším, co přijali jako muž a žena od Boha. Společný život vedou ohleduplně, s respektováním svých vzájemných duševních i tělesných dispozic (1K 7,3–5; Žd 13,4).
(64) K manželství neodmyslitelně patří erotické a sexuální projevy lásky (Př 5,15–19; Pís 8,3; 1K 7,3n). Církev bratrská drží zásadu, že sex je darem a se všemi svými projevy patří pouze do manželství, neboť erotická a sexuální láska není projevem pádu člověka, ale darem z ráje (Gn 2,24n).
(65) Písmo nás učí: Manželství ať je u všech ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh (Žd 13,4).

¹ 2K 6,14: „Nevstupujte do vztahů s nevěřícími, ať už dočasných či trvalých, které vedou ke kompromisům v křesťanských standardech, nebo ohrožují konzistentnost křesťanského svědectví.“ (HARRIS, J. Murray. 2nd Corinthians. In: Frank E. Gaebelein (Ed), The Expositors Bible Commentary, Zondervan Grand Rapids 1976, s. 359.)

Fotografie