Požehnání dítěti

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 32

(148) Požehnání dítěti není svátostí, přesto je dobře biblicky zakotvené. Řada rodičů přináší při bohoslužbě své děti k požehnání. Rodiče, kteří nechávají křest svého dítěte na dobu jeho svobodného a vědomého rozhodnutí po jeho obrácení, mají možnost přinést dítě do shromáždění sboru (L 2,22; Mk 10,13–16), aby je svěřili Pánu Bohu a společně se sborem pro ně vyprošovali Boží požehnání. Tímto aktem se vyjadřuje, že děti jsou svěřeným darem od Hospodina a Pánu Bohu patří. Služba požehnání může být poskytnuta i dětem přípravných členů a přátel sboru, kteří o to požádají. Rodičovským slibem křesťanské výchovy a žehnáním dítěti je dítě zařazeno mezi děti sboru a stává se součástí společenství církve. Žehnání dětem je ozvěnou evangelijního příběhu. Pán Ježíš děti přijímal a žehnal jim (Mt 19,13–15). Inspirací k požehnání je také starozákonní ustanovení, podle něhož rodiče přinášeli své syny do chrámu, aby je představili a zasvětili Hospodinu (L 2,22–24).
(149) Slib rodičů může být analogicky upraven, aby rodiče, kteří ještě nejsou vyznávajícími křesťany, neslibovali něco, co ještě není jejich přesvědčením. Tak jako do starozákonního lidu, tak i do křesťanské církve děti patří a jsou její součástí.