Svátosti

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 33

(151) Kázání je slovo, které se slyší, svátosti jsou slovo, které se vidí. Bůh vyšel vstříc naší představivosti a možnostem duchovního chápání a dává nám slovo nejenom slyšet, ale ve svátostech i vidět, hmatat, chutnat. Přitom svátosti nepokládáme jenom za prázdné symboly, ale za reálná znamení, která za předpokladu víry dávají to, co znázorňují. Máme dvě svátosti ustanovené Ježíšem Kristem, křest svatý a svatou večeři Páně (eucharistii).¹ Svátosti nepovažujeme za magické prostředky, které by nám něco dávaly bez ohledu na náš postoj víry. Zdůrazňujeme, že svátosti jsou pro hříšníky, a ne pro pokrytce a ty, kteří dosud nepoznali svůj hřích a uvažují jako farizeus v chrámě (L 18,10–14).

(1) Staré označení eucharistie pochází z řeckého slova pro dobrořečení. Někdy se používá také označení „stůl Páně“.