Pastýřský dopis - březen 2019

Milí přátelé, sestry a bratři,
srdečně vás zdravím tímto dopisem na začátku „40 dní s Biblí“, během kterých se chceme jako církev společně připravovat na největší událost křesťanského roku, na Velikonoce. Tentokrát je naším společným tématem „jste pokřtěni v Krista“.
Když čteme listy apoštola Pavla, pak si brzy všimneme, že se Pavel někdy jakoby opakuje. Spojení „v Kristu“ se v jeho čtrnácti listech vyskytuje celkem 164krát. Někteří biblisté říkají, že celý pavlovský kánon by se dal shrnout do těchto dvou slov. „V Kristu“ je jedním z klíčů k Pavlovu myšlení a shrnutím jeho učení. Jedním z textů, který pootevírá, co v Kristu znamená, je v 2. Kor 5, 17: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ Pro Pavla být v Kristu bylo spojeno s obnovou vnitřního já, s proměnou mysli a srdce. Znamená to přemýšlet, jako přemýšlel Kristus, mít stejné ideály jako on, milovat to, co miloval on. Znamená to proměnu, kterou sami nejsme schopni vypůsobit, ale kterou v nás působí Kristus. Znamená to být, slovy názvu jedné knihy, Kristem uchvácen…
Vím, že to co píšu, může znít jako fráze, jenže bez bytí v Kristu, je naše služba, úsilí a snaha marná. Z našeho křesťanství se stává náboženství bez radosti a moci. Z našich sborů pak spíše kulturní spolky. Být v Kristu nás osvobozuje od sebe samých. Znamená to umírat sama sobě, aby na mě byl patrný Kristus a aby druzí mohli povstávat k životu s Kristem.
Dobře toto umírání popsal teolog Walter Burkhart: „Umírat vlastnímu já znamená žít pro druhé a pro Boha. Z mé vlastní zkušenosti po nás každodenní umírání vyžaduje dvojí. Předně musíme ke svým bratrům a sestrám přistupovat s vědomím vlastní zlomenosti. Nejsme lidé beze strachu a bez slz, bez jizev a bez pohnutí. Naopak, jsme zranění léčitelé – a jsme velmi, velmi zranitelní. Za druhé v sobě musíme zničit malost a sebestřednost, jež je pro lidský život příznačná: Neustálé zabývání se sebou samým, jako by záleželo jen na tom, co chci já, co potřebuji já, jako by nebylo nic jiného než mé vlastní bolístky a tajné libůstky. Ne!
Drama svatého týdne volá NE! Pokud jsi vstal spolu s Kristem, pak pro lásku Kristovu žij vzkříšený život! Buď velkorysý a hodně miluj. Dokonce se – proti všemu očekávání – budeš cítit lépe.“
Když stojíme na začátku čtyřicetidenního období, které nás uvede do Velikonoc, a jsme-li v Kristu, nechme na základě hluboké důvěry v toho, který je centrem Velikonoc, nechat umřít to, o čem víme, že v nás umřít má. Umřít svým antipatiím, zraněním, vzteku, smutku, pýše, neodpuštění a nevím čemu ještě. Tím se v nás prolomí nový život, který vede od páteční smrti, k nedělnímu ránu, od temnoty ke světlu.
Přál bych nám všem, aby právě období 40 dnů, propojené společným čtením, nám v tom bylo pomocí.
Vás v Kristu
David Novák