Pastýřský dopis Davida Nováka – advent 2024
Milé sestry, milí bratři,
rád bych vás na začátku adventu 2024 pozdravil slovy, která jsou krásná a zlá zároveň: abych se mu i já šel poklonit (Mt 2, 8). Je krásné klanět se Králi králů, jehož narození si připomínáme. Je zlé, když tato slova nejsou vyslovena vážně, a dokonce když jsou míněna jako past. Vybral jsem tuto větu proto, že podle mne dobře vystihuje naši dobu. Slyšíme a čteme mnoho krásných slov, mnoho dobrých prohlášení, mnoho silných proklamací, někdy s křesťanským podtextem, abychom často zjistili, že nejsou míněna vážně a že jsou někdy i lživá. Herodes se nechtěl poklonit, chtěl zabíjet.
Pokud se rozchází slova a jejich následná realizace příliš často, pokud je slov příliš mnoho, dochází k jejich devalvaci. Jenže čeho se pak držet, když ne toho, co je řečeno a psáno? Čemu věřit? Komu důvěřovat? Herodes stejně jako mnozí dnes vypustil to, čemu se říká falešná informace nebo fake news. A přesně v tomto světě žijeme. Ve světě, který nám sděluje, že jednou z hlavních jistot je nejistota, že každá zpráva má svoje ale, že ano může znamenat v jistém kontextu ne, že, slovy našeho textu věta „chci se mu poklonit“ může znamenat „chci ho zabít“. Většina z vás, kteří tento dopis čtete, zřejmě má jistotu v Pánu Bohu, ale ruku na srdce – ne vždy tuto realitu dokážeme aplikovat do života. Je tolik zneklidňujících situací, zpráv či podnětů, které nás mají schopnost rozhodit. Od období covidu-19, a možná ještě před ním, si mnozí říkají, že snad už konečně bude lépe, že se svět uklidní, ale realita je jiná. Co s tím?
Asi čekáte odpověď ve smyslu „důvěřujme Pánu a jeho Slovu“. To určitě ano. Zároveň si dovolím ještě jeden návrh. Mám na mysli společenství a přátelství. Když se dívám na uplynulý rok a na svoji službu v církvi, až příliš často jsem vnímal, že duch doby se vtiskuje i do církve v podobě různých napětí a vztahových problémů. Čím více je společnost nejistá, vystrašená, nervózní, tím více to odnáší vztahy.
Pokusme se proto v nadcházejícím adventu přemýšlet, kde jsou naše vztahy narušené, kde potřebují napravit, kde je třeba podat ruku ke smíru, kde je třeba odpustit, kdy je třeba udělat za něčím tlustou čáru.
Síla a naděje vánočního příběhu je v tom, že Herodova lest neobstojí a že věta, kterou jsem vybral, není hlavním poselstvím příběhu. Že nakonec před Ježíšem na kolena skutečně padne… ne Herodes, ale padnou na ně tři králové a po nich mnozí další. Zároveň může být ono padnutí na kolena před Ježíšem začátkem pro symbolické padnutí na kolena před svým bratrem a sestrou, manželem, manželkou atd. Může být novým začátkem pro naše vztahy, pro odpuštění, smíření, povzbuzení. Dobrá zpráva je, že díky Ježíšovi to je možné!
S přáním požehnaného adventního času
Váš v Kristu
David Novák
