Immanuel – nový vánoční singl kapely SouZnění

Rozhovor s autorem písně – Danielem Matulíkem

Dane, jaké bylo zákulisí vzniku písničky, dáš nám do něj nahlédnout? Vznikla písnička pro nějakou konkrétní událost, kde jste se SouZněním hráli, nebo v nějakém kontextu nějakého období, které jsi prožíval ty konkrétně?

Písnička Immanuel vznikla v rámci skladatelské výzvy se studenty kurzu Hudba v církvi na ETS. Blížil se adventní koncert, připravovali jsme program a mě napadlo, že by každý mohl zkusit něco složit. To ale znamenalo, že jsem se musel taky zúčastnit. Protože jsem jako pedagog chtěl jít příkladem, neexistovala možnost, že bych pak přišel za studenty s tím, že mě nic nenapadlo. Čas ubíhal a žádný nápad, který by si zasloužil zhmotnění do textu a zvuku, nepřicházel. Naštěstí, jako obvykle, u mě zafungoval stres z blížícího se termínu. Po týdnech bezvýsledného úsilí tedy celá písnička vznikla v posledních hodinách před setkáním se studenty. Pak už jen zbývalo, aby ji schválili muzikanti ze SouZnění, na adventním koncertu měla premiéru a nyní, po dvou letech, přišel čas dát jí studiovou podobu.

Píseň vnímám jako vyloženě Adventní, protože spojuje naději prvního příchodu Krista a očekávání jeho návratu. Je to právě ta myšlenka, kterou si chtěl do písničky dostat?

Zpravidla se snažíme vybírat si ke zpracování témata, která mají konkrétní biblický základ, ale zároveň jasnou paralelu v našich osobních životech. V případě písničky Immanuel je spojujícím tématem ono čekání na příchod Krista, které sice vyhlížíme, ale málokdo skutečně žije tu realitu, že může přijít klidně dnes. Dokonce i ten Jeho první příchod téměř všichni prospali. Nechtěl jsem ale, aby pointou textu bylo laciné kritizování a moralizování. Naopak, chtěl jsem zdůraznit tu skvělou zprávu, totiž že Bůh skutečně je s námi teď a tady. Očekávání druhého příchodu tak můžeme prožívat s nadějí a radostí bez ohledu na to, kdy nastane.

Na co se můžou posluchači těšit dál, chystáte se SouZněním nějaké další nové písně?

Se SouZněním nás už dohnala realita toho, že jsme složení muzikantů z různých sborů, z různých měst, většina z nás jsme pokročilí třicátníci, máme rodiny, malé děti. Rádi bychom ještě dokončili druhé album, ale jsme vlastně rádi za každou písničku, kterou se nám podaří dokončit. Snažíme se, aby naše tvorba ukazovala na Boha a toto bychom si rádi podrželi do poslední písničky, do posledního společného hraní. Myslím, že můžu s čistým svědomím říct, že jsme odvedli svůj díl práce, jak nejlépe jsme dokázali, že jsme byli poctiví služebníci. Ale teď už je potřeba se dívat dopředu. Osobně mám velkou radost, že v Církvi bratrské dorůstá velmi silná mladá generace výrazných muzikantů, tak je pojďme všichni podporovat, aby mohli hrát, zpívat a skládat nové písně k oslavě Boha!