Zápas o svatý život

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 6

(23) Jednota bratrská, k jejímuž odkazu se vděčně hlásíme, rozlišovala mezi svými členy tři stupně duchovní zralosti: počínající, prospívající a konající (k dokonalosti se nesoucí). ¹ Smyslem tohoto dělení bylo vést členy k duchovnímu růstu a k zápasu o svatý život. Podobně i my chceme usilovat ve svých sborech o posvěcení (1Te 4,3).
(24) Posvěcení nespočívá v tom, že někdo převyšuje druhé zbožností a ctnostmi, ale v tom, že se ve svém životě poddává působení Ducha svatého, který posvěcuje jeho myšlení i jednání (1Te 4,1–7; 1Te 5,23; Ř 6,19; Ř 8,5–14). Boží milost, kterou jsme přijali při obrácení, nepřináší jen odpuštění hříchů, ale také přítomnost Ducha svatého, která láme moc hříchu (Ř 6,14). (25) Naplnění Duchem nechápeme jako jednorázový akt. Věříme, že máme být opětovně a stále znovu naplňováni. To platí jak o jednotlivcích, tak o sboru a církvi (Ef 5,18; Sk 4,24nn). Svatost není naší vlastní spravedlností, nýbrž dílem Ducha svatého. V našem posvěcení se naplňují zaslíbení Starého zákona o proměně lidského srdce i života Duchem Božím (Ez 11,19n; Jr 31,31nn; Jl 2,17n). Posvěcení může budit dojem zákonického zápasu o vlastní spravedlnost; jeho východisko a směr jsou však zcela opačné.
(26) Naše posvěcení začíná obrácením a znovuzrozením v Duchu svatém a pokračuje chozením v Duchu. Není křečovitým zápasem o vlastní spravedlnost, protože Kristus jako hlava církve je naší spravedlností i posvěcením (1K 1,30). Duch svatý nás ujišťuje, že jsme plně zachráněni z Božího odsouzení (Ř 8,1) a naplňuje nás pokojem a radostí. Vysvobozuje nás z moci zákona hříchu a smrti (Ř 8,2) a posiluje k radostnému činění Boží vůle (Fp 2,13). (27) Posvěcení nechápeme jako statický stav, nýbrž jako dynamický proces. Není to dokonalost, které dosahují jen výjimeční jedinci, je to „normální život“ věřícího člověka.² Nesouhlasíme s učením, že je na zemi možno dosáhnout bezhříšnosti. Věříme podle Písma (1J 3,2), že dokonalí budeme až na věčnosti, kdy budeme podobni našemu Pánu.
(28) Posvěcení (Žd 12,14) je podstatnou částí našeho spasení, protože evangelium není jen zvěstí o odpuštění hříchů, nýbrž i o vysvobození z jejich moci a svázanosti (Mt 18,18).

¹ MOLNÁR, Amedeo. Počínající, pokračující, dokonalí. In: Jednota bratrská 1457–1457: Sborník k pětistému výročí. Praha, Kalich s.149-169. ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. Kalich, Praha 1957, s. 315n.
² FAZEKAŠ, Ľudovít. Posvätenie ako bohoslužba všedného dňa. Predsednictvo Cirkvi bratskej, Bratislava 1981