Duchovní boj

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 9

(34) S posvěcením souvisí boj proti pokušení. Proto apoštol po výzvě k životu v Duchu svatém (Ef 5) zařazuje napomenutí, které vyzývá k oblečení Boží zbroje (Ef 6,11nn). Tento oddíl je praktickým návodem, jak bojovat proti pokušením. Zdůrazňuje, že nebojujeme jen proti svým sklonům, nýbrž proti silám Zla, které mají ovšem spojence v našich žádostech (Ef 6,12; Jk 1,14).
(35) K úspěšnému boji proti pokušením musíme především prosit o sílu Ducha svatého (Ef 6,10). Důležitou obranou před pokušením je také práce pro Boží království (Ga 5,16). Lenošení a nicnedělání vytváří příznivé podmínky pro pokušitele (2S 11,2nn). Proto zveme všechny křesťany k aktivní účasti na šíření zvěsti evangelia.
(36) Podle 1J 2,16 považujeme za nebezpečné hlavně trojí pokušení: žádost očí, žádost těla a pýchu. Kdo nedbá na výstrahy Ducha svatého a lehkomyslně povoluje hříšným žádostem, může se připravit o Boží milost (Žd 10,26-29). Zároveň ovšem věříme, že ve zkouškách, které dopouští Bůh, smíme počítat s jeho pomocí, jestliže ji hledáme (Jk 4,7). I pokušení slouží k dobrému těm, kdo milují Boha. Zpevňují a pročišťují naši víru, a přispívají tak k našemu posvěcení (Jk 1,2n; 1Pt 1,6n). Pokud duchovní boj jednotlivce za posvěcení přesáhne jeho možnosti nebo si v této věci neví rady, je správné, aby se obrátil na staršovstvo či kazatele s prosbou o pomoc v této věci. Duchovní boj jako takový byl svěřen zejména církvi jako celku, a nejen jednotlivcům (Mt 16,18; Ef 6,12). Jeho smyslem je pomoci modlitbou, vyznáváním Božího slova, zvěstováním odpuštění po pokání (absolucí), ale i třeba vymítáním zlých duchů.
(37) Duchovní boj často znamená střetnutí s mocí zla. Takové útoky mohou směřovat na psychiku jednotlivce, na jeho tělo i rodinu. Mohou zpochybňovat víru, bránit službě a rozvíjení vztahů ke druhým lidem. V duchovním boji může být někdy vyžadováno i vymítání duchů zla (Ef 6,12; Mt 17,21; Mk 3,15).