Člověk byl stvořen jako muž a žena
Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 12
(51) Člověk byl stvořen k Božímu obrazu jako muž a žena (Gn 1,27), což především znamená, že byl stvořen pro vztah s Bohem i lidmi. Muži učinil Bůh ženu jako pomoc jemu rovnou (Gn 2,18). Hebrejský výraz ezer (pomoc) odkazuje k Boží pomoci (Ž 33,20; 121,1–2), nejde tedy o pomoc někoho, kdo je v nižším postavení. Žena je mužovi rovnocenným protějškem, partnerem a společníkem a ten ji radostně přijímá (Gn 2,23). Rovnost a důstojnost mužů a žen, která byla porušena lidským hříchem (Gn 3), je znovu obnovena v díle Ježíše Krista. Skrze víru v Krista se muž i žena stávají Božími dětmi, dědici Božích zaslíbení a v jedinečném spojení s Kristem i při své rozdílnosti tvoří jednotu a vzájemně si prokazují úctu (Ga 3,28–29; 1Pt 3,7). Pro Boha jsou muži i ženy stejně cenní a stejně důležití pro jeho dílo ve světě a v církvi. Duch svatý byl vylit na muže i ženy (Sk 2,17) a jako údům Kristova těla každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu (1K 12,7).
(52) Biblická rovnost neznamená totožnost rolí mužů a žen v rodině a v církvi, ale předpokládá komplementaritu, tj. vzájemné doplňování a obohacování specifickou jedinečností mužství a ženství.
(53) Když Bible hovoří o vedoucí roli muže v rodině a v církvi, pak tím míní odpovědnost a péči po vzoru Kristovy sebeobětující lásky, kdy žena je respektovaná, svobodná a milovaná bytost, od které se očekává, že bude rozvíjet svá osobní obdarování (Ef 5,21–33; 1Pt 3,1–7). Muži a ženy jsou společně povoláni ke službě Bohu a lidem a mají být povzbuzováni k tomu, aby podle svých specifických obdarování vykonávali nejrůznější činnosti v rodině, církvi a společnosti.