Svatá večeře Páně – eucharistie

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 35

(160) Jestliže křest je svátostí počínající, pak svatá večeře Páně je nám svátostí pokračující, neboť nám zpečeťuje odpuštění a dává sílu a naději. Nemyslíme si, že se věřící člověk svým obrácením stává dokonalým křesťanem, který už nehřeší. Jako Boží děti jsme stále hříšníky, kteří jsou i po svém obrácení odkázáni na Boží milost. Každé slavení je příležitostí k sebezpytování a vyznávání hříchů, protože jinak bychom jedli a pili nehodně a potvrzovali své odsouzení (1K 11,27n). Večeře Páně je zvěstováním Pánovy smrti a poskytuje příležitost, abychom činili pokání, a zpečeťuje nám Boží odpuštění. Kromě toho je nám předjímkou hodu Beránkova a naplňuje nás tak radostným výhledem na společné stolování s Pánem a celou jeho církví v jeho království. Starý biblický výraz pro večeři Páně zní eucharistie a připomíná, že jde o radostné dobrořečení Bohu za jeho dílo spásy.
(161) Svatá večeře Páně je hodem pro hříšníky, kteří svůj hřích poznali, vyznali a chtějí ho opustit. Žádáme členy církve, aby před každým slavením této svátosti dali do pořádku svůj vztah s Bohem i s lidmi. Svátosti neodpíráme ani obráceným věřícím lidem z jiných křesťanských církví, kteří po slavení hodu večeře Páně touží. Je nám blízká tzv. eucharistická pohostinnost, která je cenná zvláště v rozlehlé diaspoře církve, na služebních cestách, pracovních a studijních pobytech, dovolených a běžných návštěvách. (1)
(162) Církev bratrská slaví svatou večeři Páně jako zvěstování Kristovy smrti a vyznává skutečnou Kristovu duchovní přítomnost v chlebu a vínu. (2) Jedení a pití Krista, o kterém Ježíš mluvil, se děje přijímáním evangelia a pečetí se svátostným hodem. Svátostná znamení vody, chleba a vína při svátostném užití se stávají tajemnými znaky svatých věcí jako jsou znovuzrození, či obmytí druhého narození (Tt 3,5) i tělem a krví Páně. (3) Večeře Páně je pokrmem poutníků na další cestu a otvírá před námi také eschatologickou perspektivu tohoto hodu v Božím království, jak nám Pán Ježíš Kristus slíbil. S ním budeme jednou znovu jíst a pít z plodu vinné révy v Božím království, jak shodně zaznamenávají všechna synoptická evangelia (Mt 26,29; Mk 14,25; L 22,18).
(163) Věřící člověk touží po slavení svaté večeře Páně, protože potřebuje průběžně vyznávat a opouštět své hříchy, odpouštět svým bližním a přijímat ujištění o spáse. Alois Adlof připomíná, že večeře Páně je tajemstvím, které směřuje k tomu, co vyjadřují slova Kristus ve vás. (4) Silný je také akcent společného slavení rozmanitými údy společenství církve. Účastníci hodu se stávají rodinou spojenou svazky Ježíše Krista (1K 10,17; Ř 12,4–5; 1J 1,3). Proto se také večeře Páně označuje jako communio, společenství, a je hodem jednoty církve.
(164) Svatá večeře Páně se koná ve sboru zpravidla dvanáctkrát do roka, v kazatelských stanicích dle potřeb a možností. O datu rozhoduje staršovstvo s kazatelem sboru; doporučuje se pravidelnost. Svatá večeře Páně se slaví zpravidla v nedělních bohoslužbách. Je možné doporučit také slavení během křesťanských svátků a při mimořádných událostech sborového života, jako jsou např. dny pokání a posvěcení, volby staršovstva, důležitá rozhodování, sborové konference apod.
(165) Svatou večeří Páně slouží ordinovaný kazatel. Staršovstvo může touto službou v rámci svého sboru dočasně pověřit i staršího sboru. Za řádné vysluhování svátostí a průběh shromáždění zodpovídá správce místního sboru nebo administrátor, který je v takovém případě povinen pověřeného staršího sboru náležitě poučit o významu svátostí a o způsobu slavení.
(166) Ke svaté večeři Páně se mají účastníci připravovat, a proto je ve sboru ohlašována nejméně týden předem, s výzvou k přípravě účastníků. V Církvi bratrské se jí účastní zpravidla členové a umožňuje se účast také pokřtěným a znovuzrozeným hostům z jiných křesťanských církví, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Ti, kdo přistupují poprvé, jsou řádně poučeni a všichni účastníci jsou vybízeni, aby odstranili překážky k požehnanému slavení. K odstranění překážek pomáhá zpověď před jiným křesťanským svědkem či starším sboru a kazatelem (Jk 5,16).
(167) Pokud někdo není připraven nebo nemůže odstranit překážky slavení, zvláště odpustit druhým lidem, je mu doporučeno, aby se neúčastnil a neodkladně vyhledal pomoc zkušenějších křesťanů. Kazatel se staršovstvem mají napomínat ty, kdo nežijí v pokoji se svými bližními. I kázání, které předchází tomuto zvěstování kříže a smrti Pána Ježíše (1K 11,26), je zaměřováno k tomu, aby připravovalo k biblicky odpovědnému a radostnému slavení svaté večeře Páně.
(168) Církev bratrská se hlásí k interkomunii (5) s těmi, kteří společně s námi vyznávají trojiční víru, Ježíše Krista přijímají jako Pána a Spasitele a jsou Duchem svatým znovuzrozenými členy své církve. (6) Rozdělovat nás nemusejí odlišná chápání Kristovy přítomnosti ve svaté večeři Páně. Pokud se člen jiné církve pravidelně zúčastňuje svaté večeře Páně v Církvi bratrské, vede s ním kazatel či pověřený člen staršovstva rozhovor o důvodu slavení svátosti v jiné církvi. (7)

(1) Viz dokument Teologického odboru RCB „Současné otázky účasti na svaté večeři Páně“ z roku 1984: In: Zásady Církve bratrské, Oliva, Praha 1997, s. 50n.
(2) Druhá helvetská konfese, čl. 21, odst. 5, „Jest i duchovní jedení těla Kristova, ne sice takové, abychom se domnívali, že se pokrm při něm mění v ducha, ale takové, že se nám tělo a krev Páně udílejí duchovně, ač zachovávají svou podstatu i vlastnosti. Neděje se to dozajista tělesným, ale duchovním způsobem, skrze Ducha svatého, který nám totiž přivlastňuje a přináší to, co nám bylo připraveno vydáním těla a krve Páně za nás na smrt, to jest samo odpuštění hříchů, osvobození a život věčný tak, že Kristus žije v nás a my v něm; a působí též, abychom ho pravou vírou požívali, aby byl pro nás duchovním pokrmem a nápojem, to jest naším životem.“ Také ADLOF, Alois: Přehled biblického učení, Oliva, Praha 1994, 2. vydání, s. 44n. Heidelberský katechismus. Návrat domů, Praha 2013, s. 65-68.
(3) Druhá helvetská konfese, čl. 19, odst. 9.
(4) ADLOF, A.: Přehled biblického učení, Oliva, Praha 1994, 2. vydání, s. 44.
(5) Společné slavení sv. večeře Páně s členy jiných křesťanských církví. Communio (lat.) společenství, vzájemné přijímání.
(6) Viz dokument Studijního odboru „Současné otázky účasti na svaté večeři Páně“.
(7) Pořad a průběh svaté večeře Páně je pojednán v Bohoslužebné agendě CB. Je nabídnuto více formulářů, které slouží pro různé druhy křesťanských shromáždění.