Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. (Ž 9,19)
Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. (L 6,20)
Králi Davidovi je připisováno 73 ze 150 žalmů. Proto je pochopitelné, že jméno krále Davida je úzce spojeno s knihou Žalmů. Po jeho tajném pomazání za krále byl zavolán ke králi Saulovi, kterého později Bůh zavrhl, aby mu zahrál na harfě. Právě tento moment mohl být podnětem k tomu, že David začal tvořit žalmy. I autorství dnešního žalmu patří jemu. Jedná se o děkovnou vítěznou píseň, obsahuje ale taky prosbu a přání. David tu člověku připomíná, že i když na Boha nezapomíná, volá k němu, vzývá ho, i přes to všechno může mít občas pocit, že Bůh zapomněl na něj. Pocit, který jsme už někteří z nás, možná všichni, prožili anebo prožíváme. Odpověď na tento pocit – naděje – přichází snad nejtěžším možným způsobem: skrze slovo. Slovo o tom, že Bůh na svoje nezapomíná a nenechává je upadnout v zapomnění.
Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
Ranní chvilky pro dnešní den na základě Hesel Jednoty bratrské. Zdroj: www.dennicteni.cz
