Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha! (Nu 11,29)
Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte. (1Te 5,19–21)
„Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ To řekl Mojžíš Jozuovi. Když na někoho ve Starém zákoně sestoupil Duch svatý, byla to naprosto ojedinělá a výjimečná událost. Čteme jen o několika jedincích, kterým byl v době Starého zákona dán Duch Boží. Prosba a touha Mojžíše však byla prorockým slovem. Proč? Protože skrze Krista dostává téhož Ducha svatého, jehož měl i Kristus, KAŽDÝ věřící v něj. Možná si to málo uvědomujeme, ale dar Ducha svatého, který v nás přebývá a činí z nás nový Boží chrám, je ten největší, nejvzácnější a nejneuvěřitelnější dar, který kdy člověk na této planetě mohl dostat. Bůh sám se rozhodl být v nás. Pod jednou podmínkou: a tou je vydání se Ježíši Kristu. Čím větší měrou se poddáváš Ježíši, tím větší míru jeho Ducha pak dostáváš.
Duchu svatý, kéž máš více prostoru v mém nitru a kéž tě mohu více poznat.
Ranní chvilky pro dnešní den na základě Hesel Jednoty bratrské. Zdroj: www.dennicteni.cz
