Kdo jsme

Církev bratrská

  • je společenství zahrnující lidi všech generací, rodiny i jednotlivce, věřící i víru hledající, potřebné i pomáhající, lidi, kteří si navzájem chtějí být blízko
  • pracuje zhruba na 160 místech, ve sborech a přidružených stanicích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
  • je spojena jedním Vyznáním víry a společně přijatými Duchovními zásadami života a budování církve
  • spolu s ostatními křesťanskými církvemi se hlásí k osobní víře v jednoho Boha – Otce, Syna a Ducha svatého, který stvořil svět, stal se v Ježíši Kristu jedním z nás a s námi dodnes zůstává
  • navazuje na tradici staré jednoty českých bratří a usiluje o soudobé, praktické křesťanství v duchu Bible: v podstatných otázkách svornost, v ostatních záležitostech volnost, a ve všem láska
  • přijít může kdokoli, hosté jsou v Církvi bratrské vítáni :-)
 

Historie / Současnost

Historie

Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do předminulého století, ne-li ještě dál, návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici Komenského Jednoty bratrské je totiž nesporná. V letech 1860 – 1880 proběhlo mezi lidmi ve východních Čechách duchovní oživení. V roce 1868 byl založen sbor Svobodné evangelické církve české v Bystrém v Orlických horách. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku (dnešním Polsku). Následně v Praze vznikl sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem práce misionářů z amerického Bostonu. Oba sbory se roku 1880 spojily do jediné Svobodné církve reformované. Po vzniku Československa v roce 1918 církev přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko, do Vídně a na Podkarpatskou Rus. Ve své činnosti se zaměřovala zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky v roce 1939 byla její činnost systematicky omezována.

Několik historických fotografií

Po roce 1948 musela Jednota českobratrská přijmout státní registraci spojenou s dozorem totalitního státu. Kazatelům byl vnucen státní plat a jejich služba mohla být konána pouze na základě udělení souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Jakákoli činnost mimo objekty modliteben byla protizákonná, průběh bohoslužeb i další aktivity sborů byly v mnoha případech tajně monitorovány. Někteří kazatelé skončili ve vězení nebo z politických důvodů nesměli duchovenskou činnost vykonávat. Státními orgány byl restriktivně snížen počet sborů, jejich majetek byl v některých případech zabaven a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Duchovní práce tak částečně přešla do ilegality. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila část spolku „Modrý kríž“ na Slovensku a Spolku rozhodných křesťanů na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Kvůli početnímu nárůstu členů slovenského a polského jazyka změnila v roce 1967 církev své jméno na dnešní Církev bratrská.

Služba a písně Spojeného mužského sboru

Současnost

Církev bratrskou dnes tvoří svazek necelých 80 sborů s bohatstvím rozličných duchovních tradic. Všechny sbory jsou samostatné a vzájemně nezávislé, současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit v jednotě, bratrské pomoci a spolupráci. Proto se sjednocují na společném Vyznání víry a zásadách křesťanského života podle Bible. K některým sborům patří i vícero tzv. kazatelských anebo misijních stanic, jakýchsi zárodečných buněk církve. Sbory jsou seskupeny do několika seniorátů. Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové církve jsou vedeni k životu osobní křesťanské víry, věrnosti Božímu slovu, k životu naplněnému láskou k Bohu a lidem.

Práce samostatně pokračuje i na Slovensku.

Církvi bratrské po listopadu 1989 vzrostl počet řádných členů. Z původních cca 6600 lidí v původních 34 sborech v roce 1990, evidujeme dnes přes 10 000 osob v 77 sborech Bohoslužeb se dále účastní i celá řada dalších hostů či přátel církve.