Valašský sbor CB oslavil 100 let

2. 11. 2016

V neděli 16. října se tento sbor sešel ve velkém sále kulturního domu na Vsetíně (modlitebna se opravuje). Nebylo to vzpomínání na „zlaté staré časy“, ale pohled vděčnosti za vše dobré, co tento sbor mohl přijmout a z čeho zároveň mohl čerpat sílu a naději do dnů budoucích.
Kolébkou sboru byl hlouček věřících na Hrubé (Velké) Lhotě, kteří byli v písemném kontaktu s bývalým farářem Františkem Urbánkem. Ten se mezitím stal kazatelem Svobodné reformované církve (dnešní Církve bratrské). V roce 1899 bylo 16 lidí ze Lhoty přijato do této církve. Také na Vsetíně Jasence (proto se někdy říká jasenecký sbor) byli jednotlivci, kteří toužili po větším prožívání a větší opravdovosti své víry v podřízenosti Ježíši Kristu a Božímu slovu. Dozvěděli se o již existující buňce Svobodné reformované církve na Hrubé Lhotě. Jejich vliv se ihned přenesl na Jasenku. Lhota je tedy kolébkou Jaseneckého sboru, který se pak stal centrálním sborem na Valašsku.
Pán práci žehnal a brzy bylo zřejmé, že Jasenka bude potřebovat samostatného pracovníka. Proto bylo rozhodnuto, že se na Jasenku odstěhuje bratr Ondřej Šrámek s rodinou, což se stalo v březnu 1915. Přijímání 21 nových členů se uskutečnilo 13. srpna 1916. V odpoledním shromáždění proběhlo oficiální přijetí nových členů a ustavení sboru v Jasence.
První kazatel sboru Ondřej Šrámek byl laik, vyučený kovář, avšak všestranně (hudebně i literárně) nadaný a obětavý. Tuto zvláštní kombinaci si Pán Bůh dovedl použít i v novém povolání – místo do železa bušil do lidských srdcí. V roce 1920 byl kazatelův domek přestavěn na modlitebnu, která sloužila s menšími úpravami až do roku 1972, kdy byla otevřena nová krásná modlitebna, která slouží až do dnešní doby.
První období až do druhé světové války bylo prodchnuto nadšením, misijním zápalem i osobní touhou po posvěcení. Byla zde celá řada písmáků a duchovních osobností. Na Hrubé Lhotě se také práce rozvíjela a v roce 1939 zde byla postavena nová modlitebna.
Krátce po válce nastaly zásadní společenské změny nástupem komunistické strany k moci. Stát ustanovil dohled nad církvemi, ale práce pokračovala dál. Mohli bychom říci, že to bylo období věrnosti. Stát dovolil na Valašsku a okolí pouze jeden sbor s kazatelem na plný úvazek. Protože sbor už měl velkou řadu stanic (až 27), zahrnovala jeho činnost celý bývalý gottwaldovský, dnes zlínský kraj (Kyjov, Zlín, Uherský Brod, Luhačovice, Pozlovice, Holešov, Velká Lhota…). Vsetín se tak stal přirozeným centrem tohoto velkého sboru a kupodivu i spojovatelem – vždy první neděli v sudém měsíci zde byla posvěcující (vzdělávací) neděle s dopoledním i odpoledním programem. Ze všech míst přijížděli bratři a sestry ke společnému obecenství. Na Velikonoční pondělí a o prázdninách bývalo toto společné shromáždění na Velké Lhotě.
V době uvolnění byla povolena stavba nové moderní modlitebny (někdo ji nazval valašskou gotikou), která byla otevřena v roce 1972. Když se ptali odborníků – spolupracovníků architekta Vaněčka, co se jim tam líbí, odpovídali, že největší dojem na ně udělal společný zpěv několika set přítomných.
Po sametové revoluci nastala zcela nové situace. Osobní svoboda nabídla nejen velké možnosti, ale též velká pokušení, kterým někteří členové církve podlehli a duchovně tím ztratili. Na straně druhé však vznikly nové příležitosti pro hlásání evangelia. Nová doba umožnila, aby se sbor rozdělil. Vznikly postupně samostatné sbory ve Zlíně, na Velké Lhotě, v Hranicích na Moravě a druhý sbor na Vsetíně zvaný Maják.
Sbor měl ve své historii celkem devět kazatelů, současný desátý je bratr kazatel Tomáš Pospíchal.
Byl jsem potěšen i povzbuzen, když jsem viděl, že sbor má po sto letech všechny generace. Závěrem slovo bratra kazatele Pospíchala: „Ano, máme být za co vděčni. Bylo to sto let mnohých zápasů církve o Boží věci, hledání, zkoušek i pokušení. A nad tím vším se vine jako zlatá nit Boží milosrdenství, láska a požehnání. Máme na co navazovat, je před námi další cesta. Žijeme v jiné době než v časech zakladatelů, ale lidé, stejně jako dřív, potřebují poznat Ježíše Krista, potřebují toho, který je Cesta, Pravda i Život.“
Pojďme spolu do dalších let s odvahou, Boží láskou a vírou Ježíši Kristu!

Fotografie naleznete zde

Jan Trnka