Vzpomínka na kazatele Pavla Kaletu
Pavel Kaleta se narodil 19. prosince 1924 v Třinci-Konské. Dětství a mládí prožil v malebné obci Hrádek nad Olší v Beskydech. Jejich dům byl od centra obce vzdálen asi 11 km; z údolí řeky Olše a z hlavní silnice z Českého Těšína do Žiliny k němu vede krásná cesta do hor až k hranicím Polska. Navštěvoval polskou školu, kterou ukončil v roce 1939; hned 1. září začala druhá světová válka. Těšínsko, které bylo začleněno do Německé říše, obsadila německá armáda. Nebyla to snadná doba. Kaletovi byli polské národnosti a stali se proto nepřáteli říše. Veškeré jejich lístkové příděly byly mnohem menší. Pavel Kaleta nesměl jít do žádné školy ani do učebního oboru, byl proto zařazen na těžkou práci ve slévárně šedé litiny v Třineckých železárnách. Dostal tuberkulózu a delší dobu se léčil. Pán Bůh ho ale zachoval a bratr přežil. Nakonec byl převeden do modelárny na pomocné práce.
Nejvíce ho ovlivnili rodiče, u kterých prožil opravdovou lásku. Především viděl, jak se víra v Boha a Spasitele Ježíše Krista uplatňuje v praktickém životě. V neděli chodil s rodiči na bohoslužby určené dospělým i dětem do modlitebny, která byla přímo v jejich domě. Rodiče vychovávali svých sedm dětí s velkou láskou a trpělivostí. Maminka byla velmi pracovitá. Tatínek byl kazatelem; pracoval v Třineckých železárnách a po práci navštěvoval potřebné lidi žijící v okolí. Sbíral bylinky a dával je nemocným lidem. Byl rovněž redaktorem časopisu „Głos Pravdy“. Neobyčejně ho ovlivnilo čtení Bible a knihy spisovatelky Kristýny Royové.
V období studia na Biblickém ústavu v Kutné Hoře se Pavel Kaleta seznámil s dcerou ředitele tohoto ústavu Karla Kolmana a v červenci 1951 spolu uzavřeli sňatek. Po krátkém pobytu v domě svých rodičů v Hrádku nad Olší se manželé přestěhovali do Trhového Štěpánova, kde vychovali čtyři děti – dvě dcery a dva syny. Z nich už bydlí v rodičovském domě jen mladší dcera Lydie se svou rodinou.
Po přestěhování do Trhového Štěpánova nastoupil Pavel Kaleta do Blanických strojíren. Tam postupně založil dřevomodelárnu, což znamenalo pro strojírenský provoz výhodu; dříve byly objednávány modely v menších modelárnách, které byly po roce 1948 v likvidaci. Postupem času, když strojírenský provoz začal vyrábět balicí stroje, poptávka po modelech velice narostla. Obor dřevomodelář byl tehdy neznámý. Proto byli mladí lidé posíláni do učilišť do Roudnice nad Labem, Liberce a později do Kutné Hory. Nakonec v modelárně pracovalo ze 17 pracovníků 12 modelářů. Tam Pavel Kaleta navrhoval technologii a konzultoval navržené postupy se slévárnami. Musel dohlížet na výrobu, objednávat materiál, nářadí a provádět další s tím spojené práce.
Po smrti svého tchána Karla Kolmana v roce 1962 působil Pavel Kaleta při civilním zaměstnání jako laický kazatel. V roce 1970 byl ordinován na řádného kazatele Církve bratrské a přitom až do roku 1988 dále pracoval v Blanických strojírnách ve Vlašimi. Po odchodu do důchodu byl dva roky kazatelem v Kutné Hoře, potom šest let v Rakovníku a později ještě dalších šest let v Úpici jako správce modlitebny a kazatel v důchodu.
Mezi jeho záliby patřila turistika, cestování, fotografování a filatelie. Stal se rovněž členem Vězeňské duchovenské péče.
V posledních letech už nemohl pracovat ani na zahrádce. Proto se dál věnoval četbě Bible a další literatury i návštěvám. Rovněž se vrátil k odloženým koníčkům a luštil křížovky. Pokud mohl, rád chodíval na vycházky po blízkém okolí Trhového Štěpánova. Z návštěv měl vždy velikou radost a pokaždé měl co říci. Závěr návštěv patřil modlitbám. Byl radostné povahy a rád zpívával duchovní písně. Jeho oblíbeným citátem se už v mládí stal výrok polského maršála Josefa Piłsudskiego: „Zvítězit a odpočinout na vavřínech je porážka.“ To mu pomáhalo k tomu, aby nelenošil.
Požehnaný život bratra Pavla Kalety se uzavřel v pondělí dne 26. 9. 2016. Smuteční rozloučení se konalo 1. října 2016 za účasti mnoha smutečních hostů. Na něm promluvili br. kaz. Pavel Černý a o své vzpomínky se s přítomnými podělili bratři Jan Blahoslav Kolman (švagr zesnulého) i br. kaz. David Novák.
Jaromír Vlček, Trhový Štěpánov
