Svítání po temné noci

16. 4. 2017

kázání z dubnové Brány na text J 21,1–14

Každé evangelium svědčí o setkání vzkříšeného Krista s učedníky. Každé evangelium si všímá jiných momentů. Jan píše o třech zjeveních po vzkříšení. Těch setkání bylo pravděpodobně víc, ale ta, která máme zaznamenána, jsou zaznamenána proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží a vírou získali věčný život.

Budeme se nyní věnovat třetímu zaznamenanému setkání podle Jana, které se odehrálo u Tiberiadského moře. Není to žádné neznámé místo, ale pouze jiný název pro Galilejské jezero, které známe i z ostatních evangelií. Z uvedení místa tedy vyplývá, že učedníci se vrátili zpátky do Galileje. Ukřižováním Krista pro ně skončilo tříleté období intenzívního učednického vztahu s Ježíšem a nová etapa jim zatím nebyla plně zjevena. Je sice pravda, že hned při prvním setkání se vzkříšeným Ježíšem – jak to zaznamenal evangelista Jan – od Pána uslyšeli slova vyslání: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (J 20,21) A poté na ně dechl, aby přijali Ducha svatého. (v. 22) V tuto chvíli zřejmě prožili znovuzrození, ovšem ještě nerozuměli tomu, co bude následovat. To je zřejmé z toho, že odešli zpátky do Galileje a Petr se vrátil ke svému původnímu povolání. Následovali ho i další z učedníků. Začátek obnovené živnosti nedopadl nijak slavně. Té noci neulovili vůbec nic. Výsledek snažení připomíná jiný neúspěšný rybolov, jak jej zaznamenává Lukáš. (Lk 5,1–11) Mám zato, že podobnost tu není pouze náhodná.

U Lukáše Petr ani další učedníci ještě Ježíše neznají. Přesněji řečeno jistě Ježíše znají jako syna Josefova a učitele Zákona, neboť ho Petr oslovuje „Mistře“ (Lk 5,5), ale nejsou s ním ještě v učednickém vztahu. Petrovi se tu prvně dostává zjevení, že Ježíš je nejen Mistr, ale i Pán. Zároveň přitom prožívá svoji hříšnost. Slyší z Ježíšových úst ujištění: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ V reakci na to zanechává Petr a jeho kolegové lodě u břehu, opouštějí své dosavadní živobytí, a tak začíná jejich tříleté učednické období.

V Janově evangeliu vidíme, jak se učedníci po velikonočních událostech vracejí ke své staré živnosti. Dá se to pochopit, a dokonce to vypadá jako rozumné jednání. Právě mají za sebou největší duchovní krizi svého života. Návrat k původnímu jednání může znamenat, že to nejhorší zklamání už překonali a život se vrací do starých kolejí. Tuto část lze interpretovat různě. Někteří vykladači tvrdí, že Petr ani další dosud neměli jasné pokyny od Pána, co bude následovat, a proto se vrátili do Galileje, aby rybolovem zajistili živobytí svých rodin. Jiní v tom naopak vidí reakci na zklamání, které pro učedníky znamenalo ukřižování Krista a odklon od svěřeného poslání.

Ať už to bylo rozumné či nikoliv, důležité je, co toto rozhodnutí přineslo – prázdné sítě. Petr i jeho kolegové si nemohli nevšimnout, že jejich první rybolov po třech letech skončil stejným nezdarem jako jejich rybolov poslední, předtím než do jejich životů neočekávaným způsobem vstoupil Ježíš. V tomto se situace opakovala. Říká se sice, že do jedné vody dvakrát nevstoupíš, ale tady se mi zdá, že učedníci museli dvakrát vstoupit do té samé vody Galilejského jezera, aby jejich vlastní snaha dvakrát vyšla naprázdno.

Kde zůstalo původní nadšení, se kterým opouštěli lodě, když prvně uslyšeli Ježíšovo povolání? Proč vstoupili zpátky do lodí, které už jednou opustili? To je otázka, která mě při tom nutně napadá. Ano, prožili bolest, zklamání, vlastní selhání, dokonce i smrt toho, ve kterého doufali. Ale potom jim Pán dal poznat, že žije. V příběhu zjevení Ježíše u Tiberiadského jezera přece čteme, že se jim opět zjevil. Nestačilo jim to, aby věřili? Nevím. Možná nestačilo. Možná museli zakusit, že návrat ke starým jistotám prostě není cesta, na kterou byli povoláni. Otázku, kterou chci položit sobě i vám: Nevstupuješ do lodi, kterou jsi už jednou pro Ježíše opustil? Možná jsi od té doby prožil pěknou řádku zklamání nad sebou, nad druhými lidmi, možná dokonce vnímáš, že tě zklamal sám Bůh. Vrátit se ke starým jistotám se zdá jako rozumné a správné řešení.. Ale je to opravdu tak?

Všimněte si, že výsledkem celonoční námahy byly prázdné sítě! Když učedníci naposledy lodě opouštěli, byly plné ryb, a přesto jim nebylo zatěžko nechat je u břehu, protože našli Ježíše. Teď se vracejí k prázdným lodím, snaží se je naplnit, ale neúspěšně. Marná sláva, mám zato, že pokud jsme jednou něco pro Ježíše opustili a později se opět vracíme, protože jsme zklamaní a zahořklí, vydáváme se na cestu prázdných sítí.

Další moment příběhu v Janově evangeliu mi v něčem připomíná dva Ježíšovy učedníky na cestě do Emaus. Tady i tam se zjevuje Ježíš, ale oni ho nepoznávají. Dalo by se spekulovat o tom, že stál na břehu a učedníci byli asi sto metrů vzdáleni, a tak mu nemuseli vidět do tváře. Navíc nemuselo být ještě dostatečné denní světlo. Ovšem Ježíš s nimi mluví a oni ho nepoznávají ani po hlase. Mnohem více mi to proto připadá podobné situaci, kdy něco zastřelo oči učedníků, takže nemohli Ježíše poznat. V tomto případě jako by něco zmátlo jejich uši.

Jsou neúspěšní, nemají nic k jídlu, ale neznámý muž na břehu jim říká, aby hodili sítě na pravou stranu. Zajímavé je, že s ním nediskutují, neodporují jeho pokynu. Dělají to, co jim říká. Že by přece jenom záblesk důvěry v temné noci? Vzápětí na to zahrnuli ohromné množství ryb, takže síť ani nemohli utáhnout, tak byla plná! V tomto okamžiku jeden z učedníků poznal, že neznámý muž na břehu je Pán. Co mu otevřelo oči?

Mám zato, že se mu vybavila situace rybolovu na počátku jejich cesty za Ježíšem. Vzpomněl si, že něco podobného už jednou prožil. Ten člověk na břehu proto nemůže být nikdo jiný než Pán. Řekl to Petrovi. Jakmile Petr uslyšel, že to je Pán, oblékl se a vrhl se do moře, aby byl co nejdřív na břehu. Nečekal, až tam dopluje na lodi. Budoucí pastýř Božího lidu se brodí po kolena ve vodě, aby byl jako první u Ježíše. To je dobrý příklad pro všechny další pastýře církve.

Na břehu je čekal nejenom Pán, ale také připravená snídaně. Zatímco oni nic k jídlu neměli, Bůh má, čím je nasytit. To platí i o nás. Pán nechce, abychom zůstali hladoví a nenasycení. Zve nás proto – obrazně řečeno – k prostřenému stolu, na kterém nechybí ani chléb ani ryba. Nikdo z učedníků nepochyboval, že jsou v přítomnosti vzkříšeného Krista. Dramatická a neúspěšná noc se rázem proměnila v jitro vzkříšení a nasycení v Boží přítomnosti.

To není pouze symbolika Janova evangelia, ale poselství Božího slova. Naše neúspěšná noc může mít jinou podobu než tehdejší neúspěšný rybolov. Společným jmenovatelem je ovšem to, že nejsme nasyceni a nemáme nic, čím bychom mohli nasytit sebe či druhé. Naše sítě zůstaly prázdné a naše snaha je naplnit vyšla naprázdno. Poselství Janova příběhu je v naději, že vzkříšením Krista temná noc ustoupila svítání. Prázdné sítě jsou opět naplněny a my budeme jíst do sytosti v Pánově přítomnosti.

Mgr. Mirko Tichý (45)

Absolvoval Evangelickou teologickou fakultu UK v Praze. Po ukončení studií nastoupil jako misijní pracovník Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. Poté pracoval jako vedoucí azylového centra Naděje v Mladé Boleslavi. Následovala studijní stáž v severoirském Belfastu. Od roku 2004 působí v Církvi bratrské. Nejprve byl povolán jako vikář do Veselí nad Lužnicí, po kazatelské ordinaci přijal místo správce sboru v Kyjově, kde slouží doposud. Spolu s manželkou Petrou mají čtyři děti. K jeho koníčkům patří zahrada a vaření.

Fotografie