Komentář ke zprávě ze šetření mezi českými evangelikály

Z iniciativy České evangelikální aliance bylo provedeno důležité a zajímavé šetření mezi evangelikály v ČR¹. Průzkum provedla a vyhodnotila přední česká socioložka Dana Hamplová, která má již dlouhodobé zkušenosti se zkoumáním religiozity v České republice. Pokud vím, tak křesťanský segment evangelikalismu nebyl ještě u nás samostatně zkoumán.
Ke zkoumání byla použita dotazníková metoda, které se zúčastnilo 1048 lidí. Autorka šetření naznačuje, že tento vzorek křesťanů z různých denominací neopravňuje ke zcela jasným závěrům, ale přece jen naznačuje některé trendy. Na průzkumu mě zaujalo, že více než 50 % účastníků bylo tvořeno konvertity. To potvrzuje, že evangelikální hnutí je misijní a daří se mu v řadě sborů přivádět nové učedníky, křtít je, vyučovat a integrovat do církve. Druhým nápadným zjištěním je velký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí (55 %). Domnívám se, že to není jen dobou, která u mnoha povolání vyžaduje vysokou kvalifikaci. Ze zkušenosti v církvi vím, že to je často snaha rodičů, kteří pro své děti chtějí dobré vzdělání a všemožně je podporují, aby mohly vystudovat. To, co je běžné v Praze a ve větších městech, se objevuje i na venkově. Křesťané patrně vidí ve vzdělání dobrý vklad pro své děti.
Potěšilo mě, že ve srovnání s průzkumem provedeným v německé evangelické církvi, je patrné jasnější vyučování věřících. Možná je to tím, že v řadě sborů se křtí především dospělí a není možné se do církve „jen“ narodit prostřednictvím věřících rodičů. Je vyžadován souhlas s články víry v době, kdy to člověk může již odpovědně vyznat. Naprostá většina lidí věří v existenci nebe i pekla. Jisté zaváhání se překvapivě projevilo u některých lidí v otázce, zda je Bůh osobou, nebo zda je neosobní silou. Tento nedostatek je možné interpretovat jako nedostatek ve vyučování a neznalost starokřesťanských vyznání víry (Apoštolské a Nicejsko-cařihradské). Přitom Bůh je velmi často v modlitbách a písních nazýván Otcem a Ježíš Synem.
Velmi závažným bodem celého zkoumání je otázka vztahu k Písmu. V šetření je to popisováno jako přijímání Bible jako Božího slova, včetně doslovného výkladu. Naproti tomu stojí přijímání Bible jako Božího slova, ale odmítnutí doslovného výkladu. Tento rozdíl má poměrně velký vliv na radikalitu křesťanských postojů a projevuje se v některých etických otázkách. Zde beru na vědomí, protože pocházím z Církve bratrské, že se tam křesťanské postoje vlivem „nedoslovného chápání“ jeví jako méně jasné a někdy i více tolerující věci, které jsou již za hranou biblické zvěsti. Ke zmíněným odpovědím mám teologickou připomínku. Jsem přesvědčen, že v řadě případů doslovný výklad Písma vede k horšímu či přímo nesprávnému pochopení některých biblických textů. Na druhou stranu jsou ale nepřesné odpovědi těch, kteří se staví za nedoslovný výklad. Problém spočívá v tom, že některé texty Písma nejsou myšleny doslovně (např. poezie a různá zjevení) a naopak, jiné texty jsou myšleny naprosto doslovně (např. nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš). Šetření zjevně ukázalo, že mezi evangelikálními křesťany v otázkách vztahu k Písmu vládne zmatek a neujasněnost. Otázka vztahu k Písmu je důležitým článkem vyznání víry.
Poměrně dobře dopadl průzkum v otázce charismat a jejich užívání. Ukazuje se, že obecně evangelikální křesťané počítají s duchovními dary ve své službě. Otázka vztahu ke křtu nemluvňat a dospělých ukázala trend, který je způsoben nejen vyučováním, ale zároveň vlivem přílivu dospělých konvertitů. Křest dospělých je zjevně preferován před křtem nemluvňat.
Účast na bohoslužbách se projevila reálně a průzkum jistě povede k novému podtržení důležitosti účasti v bohoslužbě a životě církve. Jestli eklesiologie nevyšla zcela špatně, potom je překvapivé, že někteří by nepozvali příslušníky jiné církve ke společné modlitbě. Zvláště rezervovaný postoj vládne ve vztahu ke katolíkům. Je to překvapivé proto, že věroučně jsou zde nepřehlédnutelné rozdíly, ale právě etické důrazy jsou velmi podobné. Katolíci zpravidla v etických otázkách jsou blíže evangelikálům než mnozí evangelíci z lidových církví. Myslím konkrétně na otázky manželství, rozvodů, nevěry, potratů, a homosexuálních svazků. V CB a ve SCEAV je zde delší tradice spolupráce v české ekumeně, včetně katolické církve. Modlit se s druhými nemusí znamenat činit věroučné kompromisy. Jisté váhání se objevilo také v pozvání nekřesťanů do modlitební skupiny. Proč nepozvat nevěřícího, pokud by pozvání přijal? Společné svědectví shromážděné církve je důležitým doplněním svědectví jednotlivce, aby byli Duchem svatým přemáháni a usvědčováni ti, kteří mezi nás přijdou.
Ukazuje se, že ve většině sborů není služba žen problémem a je akceptováno, pokud ženy vyučují a také i slouží na různých pozicích v církvi, včetně staršovstva. Pokud jde o ordinaci žen za kazatelky, tam se ukazuje, že jistý nápor feminismu koresponduje se ztrátou role hlavy ženy, kterou má podle Písma zastávat muž. Ano, ženy jsou často vnímavější, citlivější, často i duchovnější, to ale neznamená, že můžeme zahodit apoštolské učení o roli svěřené muži v manželství, rodině a církvi. Zdá se, že u některých, byť se hlásí k doslovnému znění Písma, to v tomto bodě jejich postoje ovlivňuje méně.
Zajímavý je také průzkum vztahu k pomoci uprchlíkům a celkově k migraci. Jasně se u většiny potvrdila ochota pomoci těm, kteří jsou v ohrožení. Na druhou stranu ekonomická migrace je vnímána jiným způsobem, a to zvláště u těch, kteří mají rodinu s dětmi. Domnívám se, že v otázce ekonomické migrace nejsou postoje tolik formovány Písmem, jako spíše zkušenostmi ze zemí, které již často nezvládají množství lidí z různých zemí, kmenů a různých náboženských frakcí. Pokud jde o muslimské migranty, tam se 92 % účastníků šetření vyslovilo, že je vnímá jako hrozbu. Rozhodující není, že přes půl milionu našich migrantů v ČR není muslimů, ale jsou zde zkušenosti z jiných zemí a také velkou roli zde hrají zprávy z globálního světa. Není téměř den, kdy by někde nevybuchovaly nálože sebevražedných atentátníků, nedocházelo k únosům anebo nedocházelo k náboženským válkám mezi různými frakcemi islámu. Evangelikálové také podporují Izrael a odtamtud vědí o problematice soužití s muslimy. Ukazuje se potřeba vyučování o důležitosti mezináboženského dialogu a vedení k aktivnímu svědectví a službě lidem jiných náboženství obecně.
Kapitola věnovaná osobním morálním zásadám ukazuje některé závažné výkyvy a také i chybná pochopení biblických textů. Tlak společnosti je velký a oslabuje se ostražitost vůči sňatkům s nevěřícími. Také vnímání předmanželského sexu ukazuje (zvl. v CB), na závažné nedostatky v biblickém vyučování. V názoru na rozvod se ukazuje také poměrně velká diference. Průzkum ale nemohl zohlednit možnost rozvodu za určitých okolností, které uvádí samotný Ježíš a také i apoštol Pavel (Mt 19,3-12; 1K 7,10-15). Překvapivé nejasnosti se projevují ve vztahu k potratu, který podle Písma nelze chápat jinak než zabití.
Je třeba poděkovat ČEA za inciativu a socioložce Daně Hamplové za její výbornou práci. Pro všechny pastory, starší sboru a další pracovníky je v průzkumu mnoho podnětů k zamyšlení nad současnou praxí vyučování a života v církvi. Věřím, že z tohoto šetření vzejde inspirace k důslednějšímu vyučování v církvi a pastoračnímu vedení jednotlivců. Zdá se, že vyučovat a vést je dnes velmi těžké. Církev ale na tento misijní mandát nesmí rezignovat.

Pavel Černý

(1) Doc. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D. - Zpráva z dotazníkového šetření mezi českými evangelikály 2017, Česká evangelikální aliance, zveřejněno 1. března 2018 zde: https://issuu.com/evangelikalni.aliance/docs/hamplova_zpra_va_2017