Umělé přerušení těhotenství – potrat

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 17

(73) Bůh řekl prvním rodičům: Ploďte a množte se a naplňte zemi (Gn 1,28). Děti jsou dědictvím od Hospodina (Ž 127,3–5). Při setkání Marie a Alžběty se dozvídáme, že děti jsou požehnáním (L 1,4). Boží slovo nás také učí, že Bůh formuje děti už v lůně (Ž 139,13–16). Bůh zná děti ještě předtím, než se narodí, a vyvoluje je k různým posláním (Jr 1,5 a Ga 1,15). Z toho všeho plyne, že umělé přerušení těhotenství (interrupce), nebo přesněji ukončení těhotenství, potrat, je až na výjimky nepřijatelné řešení určité životní situace. Ačkoli se vedou diskuse, od kdy se člověk stává člověkem – od splynutí spermie a vajíčka, nebo až od okamžiku uhnízdění v matčině děloze? – je jisté, že ze dvou lidských buněk nikdy nemůže vzniknout nic jiného než zase člověk, o němž vyznáváme, že je Božím stvořením. Předcházet diskusi o umělém ukončení těhotenství musí především vedení lidí k zodpovědnému sexuálnímu životu obecně.
(74) Církev bratrská připouští interrupci v případě ohrožení života matky. Samozřejmě se mohou vyskytnout i jiné specifické situace (znásilnění apod.), které bude třeba zodpovědně před Bohem řešit. Zde není vhodné, aby do rozhodování lidí církev vstupovala jinak než pastorační a modlitební podporou.
(75) Řeší-li věřící partneři svou situaci interrupcí z jiných než výše zmíněných důvodů, považuje se to za hřích. A stejně jako při jakémkoli jiném hříchu má církev mandát napomínat, káznit a vést hříšníka k pokání, milosti a k obnově vztahu s Bohem.