Pastýřský dopis – červen 2019
Milé sestry, milí bratři,
srdečně vás zdravím na konci dalšího školního roku. Jakkoli existuje rok církevní, kalendářní, na sborech je důležitý i rok školní. Mnozí uvítají, že na dva měsíce se zvolní pravidelné aktivity našich sborů a že budeme mít čas nabrat sil do dalšího školního roku. Chtěl bych v tomto dopise poděkovat všem, kteří se v tomto školním roce podíleli na práci Božího království, a to jak na sborech, tak i mimo „půdorys církve“. Jsem si moc dobře vědom, že se nejedná o nic samozřejmého, že mnozí nasazují do služby Pánu mnoho energie v podobě času, peněz, emocí atd. Díky, že se necháváte Pánem církve používat, a vězte, že vaše práce není marná! Někdy ovoce vidíme hned, někdy nikoli, ale nakonec Pán si váží nikoli úspěchů, ale věrnosti.
Chtěl bych ale zmínit ještě jednu věc. Prázdniny jsou časem odpočinku. V našich kruzích a asi i době, kdy se klade obrovský důraz na výkon, slovo odpočinek zní skoro jako lenost. Jenže odpočinul i Bůh…
Několikrát jsem slyšel obhajovat příkaz k svěcení sedmého dne a rady k odpočinutí zhruba takto: Člověk má odpočívat proto, aby podával ještě lepší výkon. Zmínka o odpočinku je v Bibli proto, abychom byli ještě výkonnější, protože unavený člověk toho tolik nestihne.
Jenže když Bůh tvořil vesmír a pak odpočinul, jistě to nebylo proto, že se unavil. Nechci se pouštět do spekulací, zda se Bůh může unavit, nicméně si myslím, že důvod toho, že Hospodin odpočinul, nebyla únava ani touha podávat ještě lepší výkon. Co tedy byl smysl Hospodinova odpočinutí?
Na konci první zprávy o stvoření je 4x záznam, že Hospodin „dokončil“ nebo „přestal konat“. Toto připomíná poslední slova Pána Ježíše Krista na kříži, kde Ježíš říká, je dokonáno. Jinými slovy – co jsem měl dokonat, dokonal jsem. Stvoření před prvním hříchem bylo dokonalé, přesto jistě vždy bylo možné něco přidat. Vesmír mohl být trochu větší nebo mohlo existovat více zvířat. Ježíš mohl uzdravit více lidí. Jenže v určité chvíli Hospodin řekne, dokončil jsem. V určité chvíli Kristus řekne, je dokonáno. Na rozdíl od Boha Otce a Syna nejsme schopni dílo dovést do dokonalosti, nicméně slova „dokončil jsem“ ukazují v kontextu odpočinutí na důležitý princip. Konkrétně na schopnost dokázat někdy to či ono prohlásit za dokončené a poté se zastavit a odpočinout. Myslím, že toto je úžasná zpráva pro perfekcionisty, workoholiky nebo lidi s mesiášským komplexem. Ona zpráva zní, že vždy jde to či ono udělat lépe, více, dokonaleji. Ano lze, ale existuje i hranice, kdy je třeba se zastavit!
V kontextu dovolené (ale i sedmého dne) to znamená říci si dost, poodstoupím od své práce. Znamená to dokázat čas od času přehlédnout svůj život, to, co zde tvoříme, a důvěřovat, že když chvíli nebudeme pracovat, svět se nezhroutí. Volné dny jsou výzvou, abychom nahlédli na to, co jsme dokončili nebo na čem pracujeme, i výzvou k vděčnosti za to, co jsme brali z Božích rukou.
Jedna z oblastí, ze které jako lidé odvozujeme svoji hodnotu, je práce a s ní související úspěch a výkon. Jenže naše hodnota by měla vycházet z jiných kořenů, než je práce a to, co jsem skrze práci dokázal. Pochopitelně toto je důležité, ale nemá to být nejdůležitější. Moje hodnota by měla mít zdroj v Bohu, nikoli v tom, že jsem lepší než druzí, že jsem toho dokázal víc…
Jedno ze zdůvodnění sedmého dne v Desateru pochází nikoli z Genesis, ale z Egypta. Hospodin připomíná, že v Egyptě jste byli otroci. Byli jste otroci nejen faraona, ale byli jste otroci i práce. Museli jste dřít stále, neměli jste žádný odpočinek. Když nad tím přemýšlím, pak se někdy náš život moc neliší od života otroků, kdy místo faraona nastupuje zaměstnavatel, někdy pocit zodpovědnosti a někdy prostě neschopnost odpočívat. Najednou ale čteme Desatero a skvělou zvěst: Je možné se zastavit, je potřeba odpočinout. Kdo se nedokáže zastavit, připomíná otroka.
Přál bych nám, abychom si našli čas spočinout, nabrat sil a na konci dovolených nebýt výkonnější, ale vděčnější a oddanější svému Pánu.
V Kristu
David
