Pastýřský dopis Davida Nováka – říjen 2024

Milé sestry, milí bratři,

sice pozdě, ale přece bych vás chtěl pozdravit na skoro-začátku dalšího školního roku, a to na první čtení možná trochu podivnou otázkou: „Kdo ví?“

Pokud by zůstalo jen u těchto dvou slov, potom by asi nebylo co dodat, ale otázka má pokračování, které této krátké frázi dává hlubší smysl. Tuto otázku položil Mordokaj královně Ester předtím, než měla předstoupit před krále, využít svého vlivu a přimluvit se za Židy. Celý text zní: „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde Židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ Est 4, 14

Jinými slovy Mordokaj říká: „Ester, Pán Bůh si nakonec nějakou cestu k naplnění svých cest najde, ale ty máš jedinečnou výsadu a možnost, aby si použil právě tebe. Nevím to s naprostou jistotou, nevím jak, ale kdo ví, zda…“ a další pokračování víme.

Před každým z nás je řada – slovy našeho textu – chvil, ale i okolností, možností a výzev. Každému z nás dal Pán Bůh různé schopnosti, obdarování, dovednosti a u každé z nich si čas od času můžeme a vlastně máme položit stejnou otázku, kterou dostala Ester. Kdo ví, zda tyto schopnosti, dovednosti, znalosti, majetek, příležitosti nemáš, aby si to Pán Bůh skrze tebe použil? Většinou odpověď neznáme dopředu, ale poznáme ji, až když ve víře vykročíme a to, co máme, dáme Pánu Bohu k dispozici. Podobně jako Ester. Důležité je, že se v jejím případě jednalo o využití možností, které měla, v prostředí na hony vzdáleném její víře, tedy v prostředí, ve kterém se pohybuje drtivá většina z vás, v prostředí vaší práce, nevěřících kolektivů, lidí, kteří nesdílejí vaši víru.

Někdy příliš rychle spojujeme duchovní zápasy a duchovní život s nedělí, církví, ale tak to není. Pán Bůh nerozděluje svět na duchovní a neduchovní, kdy ten první je církev a křesťané a ten druhý vaše pracoviště a nekřesťané, ale na svět, který mu dáváme pod vládu, a svět, který mu vydat nechceme. Viděno touto optikou, může být nedělní bohoslužba Pánu Bohu mnohem vzdálenější než pondělní zaměstnání.

Ester a po ní mnozí další dokázali na otázku „Kdo ví, proč tu jsi?“ správně zareagovat. Ester zůstala na svém postu a využila jej pro Boží slávu.

Zkusme v následujících dnech, týdnech a školním roce přemýšlet nad otázkou „Kdo ví, proč jsem tam, kde jsem, proč studuji to, co studuji, proč jsem obdarovaný v tom, v čem jsem obdarovaný, proč se mi stalo to, co se mi stalo, proč, proč, proč…“ Nebo „Jak si to, kdo jsem, co umím, co prožívám, můžeš, Pane, použít? V mém sboru, na mém pracovišti, tam, kde žiju?“

Pokud máte děti, vnoučata, pokud pracujete s mladými lidmi, přemýšlejte v tomto kontextu i nad jejich životy, a pokud jsou již starší, zkuste jim tuto otázku položit. Někdy totiž nemusíme čekat na nějaký super Boží pokyn, někdy jen stačí odpovědět na otázku „Kdo ví?“ a pak i vykročit. S přáním požehnání do dalších měsíců a nalezení odpovědi na otázku „Kdo ví?“

Váš v Kristu
David Novák