Co když mi v životě něco utíká/uteklo
Něco ztratit není asi úplně příjemné v mnoha situacích. Znám to, každou chvíli hledám mobil, brýle nebo klíče. Stává se to, je to naše životní realita. I v Bibli se o ztrácení mluví a rád bych se na to podíval, protože jsem přesvědčený, že Bůh vlastní největší ztráty a nálezy na světě.
Kazatel 3:6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat.
Už v knize Kazatel se píše, že i v našem životě budou situace, kdy budeme věci ztrácet. Ztrácení nemusí být nutně hned negativní záležitostí, ztrácení může být i pozitivní (kila dolů, špatná práce, nevhodní kamarádi, apod.). Ztráta je tedy životní zkušeností každého člověka a jeho stav na tom nemá velký podíl. Se ztrátou se musí vyrovnávat nejenom nezadaní, ale i ženatí, vdané, rozvedení, senioři, prostě všichni. Jsou oblasti, kde ztrátu již nenahradíme, je potřeba se s ní smířit. Jsou oblasti, kde nás Bůh sám vyzývá, abychom ztracené znovu hledali.
Co všechno můžeme ztratit
Jan 14:6 Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
V tomto chronicky známém verši o sobě Ježíš říká, že nám poskytuje tři důležité pilíře pro náš život. Pokud je začínáme ztrácet, ztrácíme mnohem více než jenom tyto pilíře. Jejich ztráta nás vede ke špatným rozhodnutím, které mohou zapříčinit další ztráty. Tyto pilíře musíme znovu a znovu hledat.
CESTA
Cesta je o směru – KAM. Cestu potřebuje znovu najít ten, kdo zabloudil. Můžeme totiž ztratit směr. Stává se to i znovuzrozeným křesťanům. Hledáme Boží vůli do různých rozhodnutí, přesto se stává, že se občas také rozhodneme špatně. Jdeme jiným směrem. Pokud ztratíme kurz, je potřeba se vrátit k poslední křižovatce a rozhodnout se jinak, nově (pokud to je možné). Hledáme znovu správná rozhodnutí, hledáme znovu správný směr.
2 Timoteovi 4:10 Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky.
Apoštol Pavel takto hovoří o jednom ze svých spolupracovníků. Démas se rozhodl jít jiným směrem, už nechtěl pokračovat tou Boží cestou a na křižovatkách svého života se rozhodl pro světské záležitosti. A to se může v některých oblastech stát i nám.
Důležité je, že se mnohdy dá vrátit zpět cestou, kterou jsme se vzdálili od Pána. Je možné znovu obnovit svá dobrá rozhodnutí a k Bohu se znovu přiblížit, najít opět ztracený směr.
Nezadaným lidem svět kolem nás dokáže poradit, jak se zařídit. Najdi si nevěřící/nevěřícího, střídej to, užívej si nezávazně, dneska by vám dokázali i poradit, abyste si našli partnera stejného pohlaví. Tudy ale naše cesta nevede, není to správný směr.
PRAVDA
Pravda je o osobě KOMU, ČEMU budu věřit. Pravdu potřebuje znovu najít ten, kdo ztratil jistotu, pevnou půdu pod nohama. I křesťanům se stává, že v některých věcech mohou ztrácet své přesvědčení, svou víru. Ztrácíme víru v Boží přijetí, v odpuštění, v uzdravení, v jeho zaopatření. Už těm věcem, slovům nevěříme tak, jako dřív.
Deuteronomium 32:28 Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět.
Bůh nám tu odhaluje stále platný princip, že pokud se mu vzdalujeme, jsme více náchylní vidět realitu odlišnýma očima. Najednou tam vidíme mezery, vidíme, že něco nefunguje podle našich představ, vidíme to jinak než Bůh. Necháme se častěji vykolejit okolnostmi, znejistit se médii a přáteli kolem nás. Pravda se dá ale znovu najít. Pravda u Ježíše, pravda o něm a pravda o nás samotných.
ŽIVOT
Život je o smyslu, proto se ptáme PROČ. Život potřebuje totiž najít ten, kdo je polomrtvý, kdo ztratil smysl svého života. Ztrácíme život, ztrácíme motivaci Boha následovat, sloužit mu, modlit se, číst Bibli, chodit do sboru, růst a posouvat se. To vše jsou činnosti, na kterých závisí náš duchovní život. Pokud je ztrácíme, duchovně začínáme umírat. Potřebujeme znovu najít zdroj života.
Zjevení Janovo 3:17 Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.
Pýcha, povýšenost a nezávislost nám ukazuje jinou realitu. Ztrácíme smysl života, když se rozhodneme žít jenom sami pro sebe. Ztrácíme své povolání, duchovní dary, dospívající děti, peníze a majetek a další záležitosti.
Ježíš je zdrojem života, jediný dává našemu životu smysl a to opět bez ohledu na náš stav – svobodný či v manželství.
Důvody, proč mnohdy ztrácíme:
Netrpělivost (král Saul) – Bible je plná veršů o našem očekávání na Hospodina. Trpělivosti bychom se mohli učit od věřících manželek nevěřících mužů. Roky se modlí s tím, že vidí malý posun, ale trpělivé to předkládají Bohu a očekávají. Špatné motivy – U Jakuba se píše, že ztrácíme, protože hledáme se špatnými motivy. Chceme si prosadit své. Naše sobectví nás nikdy nezavede na žádné dobré místo. A tak proto musíme před Bohem mnohdy zkoumat, jaké máme motivy a pohnutky.
Jakubův 4:2-3 Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.
Necháme si to ukradnout – Ďábel je lhář a podvodník, je také zlodějem. Krade nám věci před nosem, dělá mu to radost, když ztrácíme požehnání. Dělá nám to často, že nám bere, co dostáváme od Boha. Nechce, abychom se posunuli, nechce abychom žili životem vydaným pro Boha.
Duch svatý zabraňuje – Apoštol Pavel nemohl jít na některá místa proto, že Bůh sám mu to neumožnil. Bůh sám nám někdy zavírá dveře, protože ví, že bychom si tam ublížili, nepřineslo by to žádný užitek.
V každé chvíli, kdy ztrácíme duchovní život, pravdu a směr, máme tendenci vybírat si sami, co je pro nás nejlepší, nemáme ochotu se vyrovnat se ztrátou. Naše staré já se bude hlásit o svoje práva a o naplnění svých potřeb. A to je situace, která do našeho života může přinést špatná rozhodnutí. U Boha jde všechno, i když chápu, že z lidského pohledu některé situace nejsou jednoduché přijmout. Přesto takovou zkušenost lidé mají.
Jeremjáš 29:14 Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“
Jedině když jsme napojení na Boha, pak jsme schopni přijmout svoje postavení a stav takový, jaký je. Nechme pak na Bohu, aby on sám změnil náš úděl, náš stav. Viděl jsem už několik lidí, kteří se tak trápili, že nikoho nemají, tak moc o to usilovali, dělali všechno možné, tlačili na pilu až nedostali nic, nebo si sami vybrali špatně. Nehoňme se, hledejme Boží tvář a Bůh v pravý čas, svým způsobem přinese změnu.
SITUACE, KDY ZTRÁCENÍ JE POŽEHNÁNÍM
Někdy si i my držíme ve svém životě něčeho, o čem Bůh říká: Pusť to, neboj se to ztratit. Kdy to dáváme Bohu na oltář stejným způsobem, jako dával Abraham na oltář Izáka. Mohou to být i oblasti, věci, které máme velice rádi.
Občas i v manželství, v přátelských vztazích prožíváme určitou zkoušku opravdovosti našeho vztahu. Je to chvíle, kdy je potřeba ukázat jasný a nepopiratelný důkaz naší lásky, zájmu a náklonnosti. V našem manželství jsem to mnohokrát zažil stejně jako jsem zažil momenty, kdy jsem to nezvládl a nedal jsem Radce důkaz, že ji miluji nade vše. Takové okamžiky mohou být i v normálních přátelských vztazích nebo i právě ve vztahu k Bohu. Nemyslíme na sebe a kvůli druhým, kvůli zachování vztahu něco odepíšeme jako ztrátu.
Apoštol Petr sám sobě i druhým učedníkům připomněl právě takovou situaci. Oni dali na oltář, platili cenu, měli ochotu něco ztratit. Věděli totiž, jakou cenu má pro ně vztah s Ježíšem a věčný život. Věděli, že to je v jejich prioritách na prvním místě.
Marek 10:28-30 Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
Dalo by se i někdy říct, že bez ztráty určitých věcí nebudeme schopni od Boha dostat něco dalšího. Je to jako v tom podobenství o psovi – pokud mu chcete sebrat kost, musíte mu nabídnout šunku. Bůh nás mnohdy vybízí, abychom se už pustili staré kosti, protože má pro nás něco jiného, lepšího. Nenechme si to utéct.
Závěr
Římanům 12:1-2 Pro všechny ty projevy Božího milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe jako oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nenapodobujte už příklady tohoto světa, ale změňte úplně svoje nazírání, abyste tak dovedli rozeznat, co je vůle Boží, totiž co je dobré, co je bohulibé a co dokonalé.
Dávejme pravidelně svůj život Bohu k dispozici. Jedině on si s ním bude vědět rady. Můžeme celý svůj život promarnit hledáním něčeho, co má zůstat ztraceno a pohřbeno, nebo můžeme investovat svůj život do hodnot, které přetrvají až na věčnost. To je naše volba.
