Pastýřský dopis Davida Nováka

*Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. Iz 5, 20 – 21**

Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou. (J. Orwell)

Milé sestry, milí bratři,

v pondělí 24. 2. si budeme připomínat, že před třemi roky Ruská vojska vtrhla na Ukrajinu. Zároveň jsme v posledních dnech velmi zneklidněni, možná, že slovo zděšeni je výstižnější, jak se ve vztahu k Ukrajině, ale i Rusku chová současný americký prezident a jeho administrativa. Velmi mi to připomíná slova z Izaiáše, ale i Orwella.

Nemůžeme se zbavit některým paralelám souvisejícím se začátkem druhé světové války, to, co jsme četli od ruských vůdců, nyní slyšíme opakovat od amerického prezidenta. Aby vše bylo ještě smutnější, pak ten je nadšeně adorován některými křesťany, kteří se hlásí k evangelikálnímu proudu. Tato realita pochopitelně nahrává mnoha lidem i politikům v naší zemi.

Pastýřský dopis namá být dopisem politickým, a proto si možná někteří kladete otázku, proč o tomto tématu píšu, někteří mi to i vyčítají. Píšu to proto, že mnozí z nás jsme se aktivně zapojili a zapojujete do pomoci Ukrajině. Naše denominace se velmi jasně postavila na stranu utlačovaného národa. Máme na Ukrajině řadu přátel a známých. Mnozí se za Ukrajinu modlíme. Navíc můžeme nechat stranou slovo „politika“ a natvrdo pojmenovat, jak to je: „Na Ukrajině probíhá genocida.“ Máme k tomu mlčet proto, že „starý svět už zemřel, my žijeme v novém?“ Nemáme, protože starý svět nejen nezemřel, ale jsme jeho součástí.

Ptáme se, co s tím můžeme dělat? Zde je pár myšlenek.

Někteří se ptají, na pohled vedení církve. Jakkoliv vím, že jsme skeptičtí vůči „černobílému vidění světa“, pak za sebe říkám, že to, co se děje na Ukrajině, černobílé je. Rusko je agresor, Ukrajina trpí.

Modlitba má moc, a právě s konfliktem na Ukrajině tuto moc zkusme ještě více aktivovat. Nebojme se modlit konkrétně, třeba aby Bůh svrhl mocné, kteří působí utrpení, aby učinil zázrak a dal spravedlivý mír.

Pokračujme v pomoci našim Ukrajinským přátelům. Vím, že konflikt trvá už dlouho, ale vydržme. Nebuďme těmi, kteří šíří nejrůznější dezinformace a lži. Blíží se volby a jsem si jist, že se někteří pokusí tragédii na Ukrajině pod heslem „ruce pryč od Ukrajiny, všechno pro naše lidi“ zneužít ve svůj prospěch. Nenechme se tímto sloganem ošálit.

A nakonec neztrácejme naději. Mít naději, když se vše daří a věci běží podle našich představ není až tak složité. Mnohem složitější je mít naději, když je situace zlá. Jenže v tom je princip naděje. Máme naději nikoliv protože, ale navzdory.

V roce 1914 náš první předseda A. Adlof tváří v tvář tehdejšímu světovému dění napsal: Zklamalo-li vše, nezklamal Bůh, nezklame náš Pán, „Ježíš Kristus včera i dnes a tentýž i na věky.“ A to je naše útěcha v tom rozvratu časů.

Váš v Kristu

David