Adventní modlitba
Vyznáváme, Pane náš, že nerozumíme tomu, co znamená Tvůj příchod. Zapomínáme, že před sebou posíláš bratry a sestry, známé i neznámé, vznešené i ponížené, věřící i nevěřící, významné i obyčejné, abychom si navzájem pomáhali. Radou, láskou, přijetím. Ale naše mysl je neobrácená, ztuhlá, sobecká. Duchovní zrak je mdlý, srdce vychladlé, nerozumíme těm, které k nám před sebou posíláš. Jsme necitelní pro bolesti a utrpení druhých.
Prosíme Tě proto, Pane náš, abys ohněm svého slitování roztavil led na našich srdcích, abys otevřel naše oči a učinil naše ruce pohotové k pomoci. Pomoz nám, abychom uměli pomoci bezradným, abychom uměli potěšit nešťastné, abychom se stali bratry a sestrami opuštěným, abychom se nestyděli za společenství lidsky zavržených. Toužíme poznat, co znamená dát číši vody studené ve jménu Tvém těm, kdo žízní, kus chleba těm, kdo hladoví, kabát těm, kterým je zima a lásku těm, kdo si ji nezaslouží. Děkujeme, že znovu přicházíš i v obecenství trpících.
Tvůj příchod si často představujeme po svém a proto Tě přehlížíme, neslyšíme, nepřijímáme. Naše srdce se uzavírá i ve chvílích, kdy by v lásce mělo podepřít ty, kdo naši pomoc potřebují. Prosíme Tě, pomoz nám, abychom rozpoznali Tvůj příchod. Buď milostiv nám hříšným! Amen.
