Neuvoď nás do konspirační teorie
Existuje pro to několik důvodů. Křesťané v minulosti byli a v některých zemích stále jsou trpěnou či pronásledovanou menšinou, která nemohla většinovou společnost vnímat jinak než jako nepřátelské prostředí, které je pod mocí temných sil a které aktivně usiluje o zkázu církve Kristovy. Vnímání světa jako rozděleného na „syny světla“ a „syny tmy“ a vnímání historie jako jeviště kosmické války mezi dobrem a zlem dávalo a dává mnohým křesťanům jasné zakotvení identity a také orientaci v nepřehledném světě. Jak to souvisí s šířením a oblibou konspiračních teorií?
Všechny konspirační teorie nabízejí vhled do „zákulisí“ dějinných událostí, a tím také výkladový klíč k jejich hodnocení. Konspirační teorie totiž každému, kdo se s ní ztotožní, dává do rukou vědomí o skrytých silách a „skutečných“ záměrech, které působí v pozadí vnějších, zdánlivě chaotických a nesrozumitelných událostí. Konspirační teorie nabízí „zaručené“ informace o tom, kdo tahá za nitky a proč. Paradoxně poskytuje svým stoupencům existenciální bezpečí a pevnou půdu pod nohama. A to i přesto, že jim vlastně sděluje, že jsou ohroženou a pronásledovanou menšinou, vystavenou soustředěnému a cílevědomému nepřátelskému působení.
Biblické pasáže, které líčí osudový střet mezi silami dobra a zla v dramatickém finále lidských dějin, nabízejí křesťanům smysluplný výkladový rámec, do kterého je možné dosadit konkrétní politické a kulturní veličiny a aktéry, a tak dosáhnout vhledu do nepřehledného nebo zdánlivě nahodilého politického dění. Problém spočívá v tom, že tento výkladový rámec, založený na diagnóze aktuální dějinné situace jakožto „posledních dnů lidstva,“ nabízí křesťanům výklad soudobých politických poměrů už dva tisíce let. Zejména křesťané, kteří trpěli či trpí pronásledováním, poměrně často chápou svoji nepříznivou situaci nejen jako manifestaci temných sil, ale také jako znamení poslední doby a naplňování konkrétních scénářů apokalyptických událostí, předpovězených v knize Zjevení.
Zatím se vždycky mýlili. Žádný z konkrétních výkladů aktuální dějinné situace jakožto prorocky nastíněné v knize Zjevení neobstál. Naopak, všechny se ukázaly jako mylné. Žádné ztotožnění konkrétních politických veličin, států, režimů, říší či ideologicko-politických celků se symboly knihy Zjevení se nepotvrdilo. Vždycky šlo o jistě upřímnou, ale zcela chybnou identifikaci.
Přestože mylná diagnóza aktuální dějinné situace jakožto v knize Zjevení předpovězených „posledních dnů“ nejednou vedla křesťany k ušlechtilým postojům, jako je obětavost a statečnost tváří v tvář utrpení, docela často vedla také k sektářské pýše a samospravedlnosti. Pro mnohé křesťany představovala (a dodnes představuje) také poměrně vážné pokušení.
Ztotožnit se s postavením pronásledované menšiny, která čelí nepřátelskému tlaku většinové společnosti, ovládané temnými silami, je totiž v jistém smyslu psychologicky výhodné. Výhoda tohoto ztotožnění ale zůstává skryta v podvědomí. Ztotožnění s postavením pronásledované menšiny totiž nabízí potvrzení vlastní hodnoty, které je pochopitelně žádoucí. Cítit se jako „věrný ostatek,“ vystavený soustředěnému nepřátelství, je mnohem přijatelnější než vyrovnávat se s faktem, že většinová společnost je vůči křesťanům lhostejná.
Je-li představivost věřících určována výkladovým rámcem dramatického finále dějin jakožto střetu mezi dobrem a zlem, nabízí jim to orientaci, zakotvení, vědomí vlastní hodnoty, motivaci k obětavému úsilí na té správné straně barikády a mnohé další psychologické „zisky.“ Jistě i proto je výklad aktuální dějinné situace ve znamení příznaků „poslední doby“ mezi křesťany velmi rozšířen. Už dva tisíce let. A to i přesto, že žádná identifikace konkrétních politických sil s veličinami knihy Zjevení se zatím nikdy nepotvrdila.
Prostě to funguje. Bez ohledu na to, kolik je na tom či onom výkladu pravdy. A konspirační teorie pak slouží jako účinná opora apokalyptických výkladů dějinné situace. Vědomí zakotvené v identitě pronásledované menšiny, jak je zřejmé z prostředí sektářských skupin, totiž po něčem takovém touží. Přeje si další a další potvrzení toho, že „po nás jdou.“
Křesťanům žijícím v relativně klidných poměrech někdy konspirační teorie nabízejí přitažlivou alternativu k palčivému pocitu, že je většinová společnost ignoruje. Přesvědčení, že nám „jdou po krku“, je mnohem přitažlivější než pocit, že jsme ostatním lidem ukradení. Mají-li pravdu konspirační teorie, okolní svět je lhostejný jenom zdánlivě, ve skutečnosti je aktivně nepřátelský.
Většinová společnost samozřejmě může být vůči křesťanům nepřátelská, v postojích světských vládců se mohou projevovat síly zla. V dějinách to tak mnohdy bylo a v řadě zemí dnešního světa to tak je. Křesťané i v současné době na mnoha místech platí za svoji věrnost Kristu utrpením a někdy i životem. Ale právě proto se domnívám, že v zemích, kde se církev těší plné svobodě, a dokonce finanční podpoře ze strany státu, by křesťané neměli na základě konspiračních teorií dokládat, že jsou vlastně pronásledovaní.
Zatím se vždycky ukázalo, že konspirační teorie byly záležitostí představivosti, ne reality. Křesťané by měli být vůči konspiračním teoriím velmi obezřetní. Měli by si být vědomi pokušení, které v sobě konspirační teorie nesou. Nejde totiž jen o nevinné omyly a chybné výklady, založené na nedostatku informací. Konspirační teorie nám nabízejí něco, co vlastně chceme. Dávají nám možnost myslet si něco, co si myslet chceme. I proto jsou zřejmě tolik rozšířené.
