Křesťan, přírodovědec a historik RNDr. Jan Štěpán

11. 5. 1932 - 15. 3. 2017

Po delší nemoci byl v nedožitém 85. roce života odvolán do nebeského domova bratr Jan Štěpán. Odešel ze své rodiny a ze svého společenství v Církvi bratrské v Praze 1, v Soukenické ulici, aby byl připojen k „církvi zvítězilé“. Jeho duchovní vývoj v mládí ovlivnily dorostové tábory v Hamru nad Nežárkou. Prožil při nich společenství křesťanské soudržnosti a vzájemné pomoci. To mu bylo pomocí při vlastním rozhodnutí se pro cestu za Kristem. Bratr Štěpán žil aktivní život víry. Byl středem své rodiny a ve sboru rád sloužil. Po řadu let byl členem staršovstva.

Jana Štěpána od mládí přitahovala archeologie a historie. Tento obor za totality nesměl studovat, a tak po dvou letech zaměstnání využil možnost vystudovat Přírodovědeckou fakultu Vysoké školy pedagogické, obor biologie – chemie. Zde poznal svou manželku Věru, se kterou pak prožil šedesát let společného života. Po ukončení studia pracoval jako odborný asistent na katedře botaniky. Protože se vždy otevřeně hlásil ke své víře, musel opustit školství. Své znalosti později doplnil složením doktorátu z geobotaniky. V tomto oboru publikoval a byl zapojen v České botanické společnosti. Vícekrát měnil zaměstnání a až po roce 1989 byl rehabilitován a bylo umožněno přednášet na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústi nad Labem, a to až do doby svého odchodu do důchodu.

Přes získanou přírodovědeckou erudici provázel Jana Štěpána po celý život zájem o archeologii a historii. V době svého důchodu se již dějinám věnoval naplno. Svými studiemi a články zásoboval řadu časopisů a sám působil po několik let v redakční radě Evangelického týdeníku – Kostnických jisker. Zájem o dějiny u něj nebyl samoúčelný. Studium života a díla nejrůznějších postav církevních dějin a také i sekulární historie mu bylo zdrojem osobní inspirace a zdrojem pro povzbuzování druhých. Dovedl z dějin vytáhnout a vystihnout mnoho důležitého pro dnešní dobu.

Velmi silně ho upoutaly tři významné osoby našich dějin. Jednou z nich byl jeden ze zakladatelů Církve bratrské, vlivný kazatel sboru v Praze 1, evangelista, teolog a autor řady spisů Alois Adlof. Jan Štěpán miloval Adlofovy písně, knihy i dopisy. Redigoval a částečně o Adlofovi s kolektivem spolupracovníků napsal obsáhlou monografii. Druhou osobou, která přitahovala jeho pozornost, byl první československý prezident Tomáš Garigue Masaryk. Také tomuto muži věnoval mnoho svého bádání, a to i proto, že své dětství Jan Štěpán prožil v žižkovském sboru, kde se vzpomínalo na dlouholeté kontakty mezi tamním kazatelem Františkem Urbánkem a prezidentem Masarykem. Jan Štěpán společně s profesorem Josefem Smolíkem připravil obsáhlou knihu „T. G. Masaryk ve třech stoletích: Rozhovor generací o Masarykových náboženských názorech“. V této knize je kromě původních textů zpřístupněno mnoho článků o Masarykovi od širokého spektra autorů. Třetí vlivnou osobou pro Jana Štěpána byl Přemysl Pitter, jehož archivu dovezenému ze Švýcarska se vytrvale věnoval. Tento evangelicky zaměřený kazatel, spisovatel, publicista a sociální pracovník v době války obětavě pomáhal Židům. O Pitterovi bratr Jan napsal řadu studií a také o něm rád a živě přednášel. Vždy ho přímo fascinovalo dílo tohoto muže, který si hned po válce vyžádal v okolí Prahy několik zámků a shromažďoval na nich zubožené a opuštěné děti z rodin českých, německých i židovských. Tak bylo záhy po válečných hrůzách praktikováno smíření. Jana Štěpána vždy přitahovaly myšlenky překonávání rozdělujících hradeb, spolupráce mezi národy a budování ekumenických vztahů.

Jan Štěpán po dvě desítky let obětavě sloužil jako archivář Rady Církve bratrské. Nezlomily ho ani velké povodně v roce 2002, které těžce zasáhly Prahu 1 a část archivu uloženou ve sklepních prostorách Soukenické 15. Sám se obětavě podílel na záchraně zaplaveného archivu Církve bratrské. Postupně budoval církevní archiv, tentokrát již v horních prostorech sborového domu.

Jan Štěpán nám byl příkladem přesnosti v řeči i v psaní. Měl výbornou paměť a to, co nastudoval, dovedl přesně reprodukovat. Ve sboru jsme si vážili jeho věrnosti ve službě, v modlitbách i v ekumenickém zaměření. Měl mnoho přátel v různých církvích. Jeho život byl zakotven v pěkném rodinném zázemí, které mu bylo předpokladem pro náročnou práci botanika a později archiváře a historika. Ještě nedávno, obtížen nemocí a častou slabostí, dokončil a svým nákladem vydal knihu „Babylónské zajetí církve“. Do této knihy pro současnou i budoucí generaci posbíral příběhy z doby totalitního útisku církve. Jan Štěpán nám byl příkladem člověka, který své úkoly dotahuje do konce, i když to znamená přinášení osobních obětí.

Biblické heslo Jana Štěpána na rok 2017 bylo z Janova evangelia 12,26: „Kdo mě chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ Tato slova se v jeho životě stala skutečností během několika týdnů. Bratr Jan Štěpán je již u svého Spasitele, kterého miloval a jehož se snažil následovat. Podle tohoto evangelijního slova je již nyní tam, kde je jeho vzkříšený Pán. Kdo Kristu slouží, podle tohoto Ježíšova slibu dojde cti od Otce.

Pavel Černý