Sexualita

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 13
(54) Tělo a s ním spojená sexualita jsou podstatné pro lidskou osobnost (1K 6,19–20). Sexualita je spojena s fyzickým sexem a našimi rozmnožovacími schopnostmi. Člověk tak může naplnit první Boží příkaz daný člověku ještě před pádem: Ploďte a množte se a naplňte zemi (Gn 1,28). Již při početí je dáno pohlaví a po celý život jsme sexuálně orientováni. Sexualita zahrnuje nejen fyzické, ale také psychologické aspekty lidské osoby a proniká všechny naše vztahy k druhým lidem. Sexualita je důležitá pro soudržnost společnosti, tvoří základní hnací sílu touhy po doplnění jinakostí druhého pohlaví. Pokud je sexualita zapojena do služby lásky a života v poslušnosti Boží vůle, je zdrojem radosti a potěšení (Pís 1–8). Bez lásky se stává destruktivní silou, která lidi odděluje a vzájemně zraňuje.
(55) Pohlavní styk má své legitimní místo pouze v manželském spojení muže a ženy, v němž vrcholí vzájemná fyzická, osobní a život dávající komplementarita muže a ženy, kdy se muž a žena stávají jedním tělem (Gn 2,24). Předmanželský a mimomanželský pohlavní styk vidí církev na základě Písma jako hřích (Gn 2,24; Ex 20,14; Dt 5,18; Mt 19,5; 1K 7,2; 1Te 4,3–4).
(56) Na základě svědectví Starého i Nového zákona existují jasné, silné a věrohodné doklady, že Bible jednoznačně definuje homosexuální pohlavní styk jako hřích (Lv 18,22; 20,13; Ř 1,26–27; 1K 6,9–10; 1Tm 1,8–11). Homosexuální orientace, pokud se neprojevuje v činech a chování, nemá být sama o sobě odsuzována, ale neodpovídá Božímu ideálu a záměru pro člověka. Boží vůlí je, abychom milovali svého bližního, a tedy i homosexuálního bližního. To však neznamená schvalovat homosexuální chování.
(57) Křesťan věří v Boží odpouštějící a vykupující přítomnost, která má moc uzdravovat všechny dimenze lidské existence, včetně sexuality. Konečné vykoupení hříchem porušené tělesné existence očekáváme v eschatologické budoucnosti při konečné proměně těla při vzkříšení.