Reformace církve
Církev se musí stále reformovat, obnovovat – reformata et semper reformanda.
V den 31. října se připomíná výročí reformace. Reformace nezačala přibitím Lutherových tezí na dveře kostela ve Wittenbergu v roce 1517. Začala mnoho let před tím jako silný proud obnovy církve a v Česku k této snaze můžeme řadit postavy jakými u nás byli Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, M. Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Jeroným Pražský, Petr Chelčický, Lukáš Pražský a další. Lutherova nespokojenost se scholastikou teologií vedla k hledání theologia cordis – teologie srdce, která se vztahovala k životu víry.
Luther se vztahoval k poslednímu předscholastickému velikánovi, který se jmenoval Bernard z Clairvaux a v jeho dochovaných kázáních nacházel silné obnovné podněty.
Martin Luther ještě, než vstoupil k augustiniánům, uslyšel od jednoho učitele – představitele erfurtského humanismu, že víra se má zakládat pouze na Písmu svatém (solis canonicis libris) a to začal praktikovat a rozvíjet. Za některé věci je možné ho kritizovat, ale celosvětová církev dnes vnímá nezapomenutelný přínos a důraz na aplikaci Božího slova na život člověka. Odtud ta reformační horlivost ve studiu Písma. Luther dokonce filologii – jazykovědu nazýval svatou filologií. V Písmu hledal Krista. Ústřední místo v jeho životě a díle má víra, že jsme spaseni pouze pro Krista a skrze Krista.
Příští rok si budeme připomínat 25. výročí podpisu prohlášení o ospravedlnění z víry, mezi evangelíky a katolíky (podepsáno 1999 v Augsburgu).
Pavel Černý
