Svět potřebuje slyšet pravdu

Peter Kupisz

vystudoval obor Filosofie religionistiky a etiky na škole Biola University (soukromá křesťanská univerzita v Jižní Kalifornii), univerzitu Toronto (obor Historie a filosofie vědy a technologií) a BComm Marketing na škole Ryerson, pracoval jako Adjunct Professor pro Biola University, je zakladatelem a ředitelem misijní společnosti Worldview Summit. Je ženatý s manželkou Annou-Marií.

Pocházíte z kanadského Toronta, žijete v gruzínském hlavním městě Tbilisi, ale kořeny máte české – řekl jste, že zhruba třetina členů CB je vašich příbuzných. Můžete čtenářům časopisu Brána říct víc, aby zjistili, jestli jsou mezi nimi?

Ano, moje matka se narodila a vyrostla nedaleko Náchoda, v Šonově, Na horách, na farmě. Vyrůstala v Československu za doby komunistické éry. Chodila do kostela, který byl kousek nad Šonovem, jen pár budov od nás, teď je tam farářem Marek Bárta. Za svobodna se jmenovala Eva Macková, moji prarodiče byli Rudolf a Miloslava Mackovi. Takže každý, kdo je příbuzný s Mackovými, může být i můj příbuzný.

Přispěly minulé generace vašeho rodu svojí vírou k tomu, že jste Vy sám uvěřil? Určitě. Je pro mne požehnáním, že mám oba rodiče věřící křesťany, kteří mne v křesťanské víře vychovali. Když jsme byli malí, chodili jsme v Torontu do Československé baptistické církve – vyrůstal jsem v české a slovenské kultuře. Když mi bylo asi 12 let, tak jsme z té církve odešli do jiných kanadských církví, ale zůstaly mi hezké vzpomínky. V československém baptistickém sboru jsem léta jezdil na letní český tábor. Pastorem tam tehdy byl Čech Miloš Šulc, který se po pádu komunismu v Československu do své země vrátil a byl pastorem pražského baptistického sboru. Moje matka také vyrůstala v rodině věřících rodičů. Jejího otce, mého dědečka, jsem moc neznal, zemřel, když jsem byl malý. Byl to hluboce věřící člověk. Moje matka vzpomíná, jak říkal, že když se jí ve škole zeptají, jestli je věřící, že má říct ano a nemá se stydět. Měla by mluvit nahlas, i když je to těžké, a nesnažit se svou víru v Ježíše skrývat. Tento druh odvážné víry je něco, co moji rodiče sdíleli i se mnou a učili mě Boží slovo. Jsem vděčný za to, že pak, když jsem byl teenager, jsem se sám rozhodl opravdu následovat Ježíše. Vlastně jsem se tu modlitbu vyznání Ježíši, že Ho chci následovat, v životě modlil několikrát, tak je trochu těžké říct, kdy přesně jsem uvěřil, ale nejspíš v polovině dvanácté třídy, kdy jsem se pro Něj opravdu rozhodl.

Jak se Vám Bůh dával poznat?

V mém životě bylo mnoho věcí, které Bůh použil, aby mě přesvědčil, že je skutečný. Jako teenager jsem se hodně setkával se zprávami o nadpřirozených věcech. Četl jsem o tom hodně knih a v různých církvích jsem slyšel lidi, kteří tyto věci ve svém životě zažili. Bylo pro mě těžké uvěřit, že jsou všechny vymyšlené, že to jsou lži nebo že byli ti lidé oklamáni. Říkal jsem si, že něco z toho musí být pravda. Došel jsem k závěru, že existuje realita mimo tento fyzický svět a že Bůh z Bible je skutečný, ne jenom představa nebo něco, co si vymýšlíme, abychom se cítili dobře. Uvědomil jsem si, že záleží na tom, zda pro Něj žijeme a uctíváme Ho, anebo ne. Že Bůh je skutečná objektivní realita. Pro mne to byl zajímavý důvod, proč věřit. A začal jsem se zajímat o dějiny, vědu, filozofii a to, jestli je křesťanství skutečně pravdivé a jak zapadá do těchto ostatních aspektů reality. Až na univerzitě jsem objevil slovo apologetika a hloubku její kvality, kterou tvořili vědci špičkoví ve svých oborech. Ale ta semínka byla zaseta už v pubertě a na univerzitě už jen více vyrostla. A nakonec jsem se rozhodl, že se budu věnovat křesťanské službě na plný úvazek. A tak vznikla moje současná služba – Worldview Summit. aspektů reality. Až na univerzitě jsem objevil slovo apologetika a hloubku její kvality, kterou tvořili špičkoví vědci ve svých oborech. Ale ta semínka byla zaseta už v pubertě a na univerzitě už jen více vyrostla. A nakonec jsem se rozhodl, že se budu věnovat křesťanské službě na plný úvazek. A tak vznikla moje současná služba – Worldview Summit.

Z Toronta do Tbilisi je to přes půl planety. Jaká byla ta cesta pro Vás?

V roce 2021 jsme se s manželkou přestěhovali do Tbilisi v Gruzii. Bylo to jen pár měsíců po svatbě, brali jsme se v únoru 2021. Na svatební cestě jsem své ženě navrhl, že se přestěhujeme do Gruzie, protože jsme přemýšleli o tom, že pojedeme do jiné části světa. Ve skutečnosti měla zájem přestěhovat se do Jižní Koreje. Já už jsem v Jižní Koreji žil, byl bych se tam i rád vrátil, tak to byl náš původní plán. Ale protože v té době probíhal covid, bylo obtížné tam jet sloužit. Tak jsme se za to modlili a jednoho dne jsem prostě pomocí Googlu zjistit, jaké země v té době přijímaly Kanaďany – protože oba máme kanadské občanství, ale já ještě české a Anna britské, protože její matka se narodila v severním Irsku. Obě naše matky se narodily v Evropě a emigrovaly do Kanady. Moje matka přišla do Kanady někdy v roce 1968, když Sovětský svaz napadl Československo. Ona byla v té době ve Francii a rozhodla se, že se nevrátí. Chtěla odjet do Velké Británie, a nakonec přijela do Kanady. Takže vím, že pro většinu Čechů byla invaze Sovětského svazu velmi zlá událost. Ale díky tomu a díky jejímu rozhodnutí nevrátit se a přijet do Kanady se seznámila s mým otcem a já dnes existuji. (úsměv) Můj otec se narodil a vyrostl v Kanadě. Jeho původ je polský, ale setkali se v Kanadě a tam jsme se narodili já a můj bratr. V Gruzii jsme ve skutečnosti hledali jen levnější místo k životu, kde bychom mohli zažít trochu dobrodružství. Předtím jsem žil v různých částech světa, takže to nebylo těžké rozhodnutí. Kromě Koreje několik let v Kalifornii a jeden rok v Austrálii, takže s životem v jiných zemích jsem už měl nějaké zkušenosti. Anna nikdy předtím v zámoří mimo Severní Ameriku nežila, tak se toho trochu bála. Ani jeden z nás v Gruzii nikoho neznal. Prostě jsme viděli, že to vypadá jako dobré místo k životu. Levnější, bezpečné. Modlili jsme se, abychom zjistili, jestli nás tam Bůh chce. Oba jsme si tam našli řadu dobrých přátel i dobrou církev, takže Anna je teď možná ještě odhodlanější žít v Gruzii než já. (úsměv) Ale kdyby třeba Rusko napadlo Gruzii, asi bychom se přestěhovali někam jinam.

Worldview Summit zní jako diskuzní fórum o světových názorech. Asi nejste typickými kanadskými misionáři v Gruzii…

Nepovažujeme se za misionáře v Gruzii. Vnímáme se jako online misionáři a misionáři na internetu. Naše misie je ve světě, protože kážu a mluvím na různých místech světa. Takže Gruzie je spíš jen dobrá základna pro život. Můžeme sloužit kdekoli. Nejsem si jistý, kam přesně bychom šli, ale Česká republika je určitě jednou z možností. Vlastně jsme uvažovali o tom, že bychom se přestěhovali do Prahy nebo do Náchoda, Hradce Králové. Anebo taky ne. To všechno jsou jen možnosti. Jsme ale rádi, že sídlíme právě v Gruzii, Tbilisi je krásné město a Gruzie je nádherná země.

Obří vzdálenost mezi Kanadou a Gruzií je určitě i co se týká přírody, kultury a politiky. S čím jste se musel vyrovnávat?

Gruzie vykazuje s Českou republikou jistou podobnost. Žijí tam jen asi 4 miliony obyvatel, takže Česká republika je větší. Ale obě země byly mnoho let pod komunistickou vládou. I v Gruzii si starší generace pamatuje těžkosti života v komunismu. Má tendenci mluvit rusky, zatímco mladí lidé tam už mluví anglicky. Já bohužel rusky neumím, ale pomáhá mi, že trochu umím česky, takže místy rozumím i rusky, protože v češtině jsou dost podobná slova. Někdy GPS navigace a taxíky mluví rusky – rozumím „100 metrů, zahni vpravo nebo vlevo“. (smích) Gruzie je rozvojová země, takže jsou tam některé věci mnohem levnější, například to taxi. Ale některé věci tam nejsou tak pěkné jako v Kanadě nebo třeba i České republice – hodně prázdných pozemků nebo napůl postavených a opuštěných nebo zničených budov. Na poli vidíte ležet rezavějící auta nebo hromadu pneumatik, prostě odpad. Někdy chybí chodníky nebo jsou zastavěné věcmi, které brání jejich používání. Doprava se tam zhoršuje. Když jsme se tam přestěhovali, bylo to lepší, ale po začátku války na Ukrajině spousta Rusů opustila Rusko a jedním z míst, kam mohli jít, byla Gruzie. Zákony umožňují lidem přijít do země z více než 80 zemí (včetně Kanady a ČR) jen na turistické vízum a pokud jednou za rok opustíte zemi a vrátíte se zpět, můžete tam zůstat, jak dlouho chcete, pracovat přes internet a v podstatě tam jen žít jako digitální nomád. Takže ano, líbí se nám tam a dokonce přemýšlíme, že si tam koupíme bydlení. Ale také se obáváme, že by se Rusko mohlo rozhodnout pro invazi. Je to teď obecná obava, lidé v Gruzii jsou velmi prozápadní a zdá se, že Vladimír Putin není příliš spokojen s tím, že Ukrajině i Gruzií bylo přislíbeno členství v NATO, i když zatím nebyly podniknuty žádné další kroky k jejich začlenění. Putin, pokud vím, chce, aby k němu všechny jeho sousední země byly přátelské a nespojovaly se se Západem nebo s NATO. A vidíme, co se stalo s Ukrajinou, byla napadena. A Bůh nám neřekl, že musíme v Gruzii zůstat.

Ohledně náboženství je v Gruzii spousta lidí, kteří jsou tam v bezpečí z Íránu nebo z Turecka, nebo i Američanů a Jihoafričanů. Většina gruzínských občanů jsou východní pravoslavní křesťané, tím se trochu liší od sousedních států, které jsou (kromě Arménie) muslimské. Za komunismu zde byla církev samozřejmě potlačována a pronásledována, ale po jeho pádu se zde pravoslavná církev těší velké úctě. To se však začíná měnit a myslím, že Gruzínci začínají být více sekulární a k tamní církvi méně uctiví.

Nedávno jste s Annou navštívili i Českou republiku (a oprášil znalosti češtiny :)). Co kromě ochutnání tataráku a návštěvy tanečních vnímáte jako české speciality?

Ano, Anna a já jsme si v září užili návštěvu České republiky. Už jsme tam společně byli před dvěma lety. Sám jsem byl v České republice několikrát, když jsem vyrůstal. Rád se tam vracím. Máme tam spoustu přátel a příbuzných a jsou velmi milí, velmi štědří a je s nimi spousta legrace.

Někteří lidé v oblasti služeb jsou milí, ale někteří ne vždy. Myslím, že to souvisí s komunistickou érou, kdy jste dostali zaplaceno bez ohledu na to, jestli jste byli k zákazníkům milí, nebo ne. Ale zlepšuje se to. Po pádu komunismu se změnilo i oblékání a auta, už je to podobné jako v USA a Kanadě. A je tam krásně. Když v létě sedím na kopci, kde maminka vyrůstala, a dívám se dolů na jezero Rozkoš a na západ slunce, tak je to opravdu krásné místo.

Jsem si vědom toho, že pro mnoho Čechů není víra v Boha důležitá, nezajímají se o ni tak jako v minulosti. Částečně proto, že vidí škody, které křesťané napáchali, nebo boje mezi katolíky a protestanty. Lidé musí uvědomit, že pokud je křesťanství pravdivé, křesťanský Bůh si zaslouží, aby byl uctíván bez ohledu na to, kolik špatných věcí křesťané udělali. Pokud křesťanství není pravdivé a křesťanský Bůh neexistuje, pak je jedno, jestli jsou křesťané hodní, nebo zlí a nemá smysl být křesťanem. Je to podobné jako kdybyste byli v rodině, kde jsou milující a laskaví rodiče a sourozenci, bratra nebo sestra, kteří vždycky mluvili o lásce k ostatním lidem a o lásce k rodičům. Ale jednoho dne byste zjistili, že ten sourozenec možná zavraždil spoustu lidí. Najednou byste si uvědomili, že váš bratr je pokrytec – mluvil o lásce, ale sám zřejmě vůbec nemiloval, tajně zabíjel lidi. Bylo by správné být šokován, když to zjistíte. Ale nic by to nezměnilo na tom, že vaši rodiče si zaslouží být milováni.

Kdybyste přestali své rodiče milovat kvůli pokrytectví svého bratra, nedávalo by to smysl. Vaši rodiče si stále zaslouží být milováni bez ohledu na to, jak pokrytecký je váš sourozenec. Pokud Bůh existuje, zaslouží si, abychom ho milovali a uctívali, bez ohledu na pokrytectví ostatních křesťanů. Jsem přesvědčen, že křesťanství je pravdivé. Studoval jsem důvody, proč věřit v křesťanství. Mnoho let jsem se zabýval historií, filozofií a jinými náboženstvími. Mnoho lidí si neuvědomuje, že nejlepší filozofové na světě jsou často křesťané, lidé, kteří věří v Boha. V Kanadě si lidé myslí, že všichni špičkoví filozofové jsou ateisté, a to prostě není pravda. A. C. Plantinga je jedním z nejlepších filozofů a Richard Swinburn je emeritním profesorem filozofie na Oxfordské univerzitě. Věnoval se špičkové filozofii, aby dokázal obhájit existenci Boha. Pokud tedy Bůh skutečně existuje a máme dobré důvody věřit, že existuje, měli by ho uctívat Češi, Kanaďané, všichni. A je důležité, aby o tom lidé věděli. A to je moje naděje. S manželkou produkujeme videa online a rádi bychom je přeložili i do češtiny, aby se o těchto důvodech víry dozvěděli i Češi.

Takže dojmy z České republiky jsou v mnoha ohledech dobré, ale moje naděje je, že Bůh změní srdce i českých lidí, aby i oni přišli věřit a následovat a uctívat Ježíše.

Co z Vašich studií své službě ve Worldview Summit potřebujete nejvíc?

Studoval jsem historii, filozofii vědy a marketing. Své znalosti marketingu příliš nevyužívám. Využívám ale znalosti filozofie vědy, když mluvím o otázkách souvisejících s inteligentním designem. Jde o důkazy Božího designu v přírodě, biologii a v dalších částech stvoření. To je teorie, se kterou souhlasím. Ale asi nejvíce využívám svoji znalost historie a kritické myšlení. Není to věc, na kterou byste se ptala, ale právě na kritickém myšlení hodně záleží.

Jaký význam mu přikládáte?

Velký, kritické myšlení je důležité. Spousta lidí se ho neučí a na sítích jsou pak na sebe naštvaní, protože neumí komunikovat logicky a uctivě. Neumí sobě ani druhému přiznat, že nemají dobrou odpověď. A tak se zlobí. Potřebují umět kriticky myslet, aby si mohli uvědomit, když někdo – i oni sami – říká něco, co nedává smysl – aby člověk dokázal slušným způsobem s druhým nesouhlasit. Tušil jsem, že to budu mít těžké – a na sociálních sítích je to vidět. Mnoho lidí říká, že sociální média jsou špatným místem na diskuze – a z hádek a sporů, které se tam vedou, viní právě sociální média. Chápu jejich názor, ale opravdu si nemyslím, že problémem jsou sociální média. Lidé neumějí pečlivě a kriticky myslet, jsou frustrovaní a rozčilení. Často jim na problému nezáleží tolik, aby k němu vyjádřili nesouhlas. Zajímají se o něj, jen když s nimi cloumají emoce – a to je velký problém, protože přemýšlení jde stranou – a pak se zapojují do on-line sporů, které nedopadají dobře. Lidé se musí naučit umět nesouhlasit nebo vyjádřit svůj názor, i když nejsou emocionální. Nejlepší je slušně nesouhlasit, právě když nejste naštvaní, rozčilení, zaplavení emocemi. A pak je třeba být schopen kriticky a pečlivě přemýšlet a tvrdě pracovat. Ale mnoho lidí prostě nechce investovat tu práci do kvalitně podloženého nesouhlasu. To je velký problém společnosti v mnoha částech světa.

Co si představujete pod pojmem „rozumná víra“?

Rozumná víra je termín, který používá křesťanský apologeta William Lane Craig, jehož si velmi vážím. Nazývá se tak jeho služba. Já moc ten termín nepoužívám, ale když ho použiji, myslím tím, že víra v Ježíše dává smysl. Mnoho lidí považuje víru v Ježíše za něco, co prostě buď je, nebo není. Buď věříte, nebo nevěříte – a logika je vám k ničemu. Ale s tím já nesouhlasím.

Je tohle důvod, proč jste se rozhodl stát se misionářem právě na poli diskuzí?

Zmíněná společnost Worldview Summit, jejímž jste zakladatelem a ředitelem, si už 5 let dává za cíl vysvětlování zásadních otázek života z křesťanského úhlu pohledu. Rozumím tomu tak, že se jedná o druh misie mezi nevěřícími nebo jinak věřícími…

Ano, jsem zakladatelem a ředitelem Worldview Summit, který existuje od roku 2019. Ta služba pomáhá nekřesťanům uvědomit si dobré důvody pro víru v Ježíše, aby v něj mohli uvěřit. A má za cíl pomáhat i křesťanům – řešit jejich pochybnosti a otázky, aby mohli být ve své víře posíleni a snad i motivováni k jejímu sdílení, ke sdílení evangelia s nevěřícími. Takže ano, je to misie jak u nevěřících, tak u věřících. Naším cílem je obojí.

Kdy jste měl jasno, že budete on-line misionářem na poli apologetiky?

Už jako teenager jsem se přesvědčil, že evangelium je pravdivé, myslím, že důvody té pravdivosti jsem začal hledat ve věku pozdního dospívání. Ale že se jedná o apologetiku jsem zjistil až mnohem později a vážně jsem si začal studovat, když jsem byl na univerzitě. Zpočátku jen pro sebe. Ale časem jsem se jí chtěl věnovat jako službě na plný úvazek. Několik let jsem pak učil angličtinu v zahraničí a věnoval se jiné službě.

Dá se víra zdůvodnit?

Myslím si, že dá. Argumenty pro existenci Boha nebo křesťanství jsou silnější, než si mnozí lidé uvědomují. Když jsem je slyšel z úst učených nekřesťanů, uvědomil jsem si, že je lidé opravdu potřebují slyšet. V křesťanství jsou některé věci záhadné a těžko zdůvodnitelné, ale spousta se jich zdůvodnit dá – můžeme vést inteligentní diskuze s muslimy, ateisty, buddhisty, mormony a mnoha dalšími skupinami. Nakonec je jedno, jaké náboženství si kdo vybere nebo dokonce i jestli se někdo rozhodne být ateistou – vždycky musí přijmout určitý prvek víry.

Jen velmi málo věcí můžeme vědět s absolutní jistotou. Ve velmi přísném smyslu slova vždycky existuje možnost, že se můžeme mýlit. Ale myslím si, že křesťanství je ta nejracionálnější a nejrozumnější věc, které se dá věřit. Mnohokrát je to náročné, oponenti mohou být velmi inteligentní a zkušení, ale i agresivní diskutéři. Lidé na sítích mi dávají spoustu výzev, ale já si jejich obtížných otázek nebo námitek vážím, protože mi to pomáhá hlouběji přemýšlet a někdy být i motivován k tomu, abych se dozvěděl víc.

Jak tvoříte obsahy pro Worldview Summit?

Jako vedoucí Worldview Summitu vytvářím většinu obsahu. Jedna věc, kterou teď děláme, je vytváření krátkých minutových videí. Mnoho lidí nemá čas sledovat delší věci nebo číst knihy, ale mají čas na sociální sítě. Tato krátká minutová videa jsou zveřejňována jsou jednou týdně (brzy to bude 2x a příští rok i 3x týdně) a řeší právě námitky vůči křesťanské víře, které lidé vznášejí na internetu Snažíme se to dělat krátce a stručně.

Jak Vás jednotlivé skupiny lidí s Vašimi přednáškami přijímají? Kde narážíte na odpor?

Obvykle mluvím na křesťanských školách nebo v církvích, takže bývají vnímaví k tomu, co jim chci říct, a jsou ochotni mě vyslechnout. Ale setkávám se i s odporem – když mluvím s nekřesťany nebo vytvářím online obsah. Takže na mé facebookové stránce nebo pod videi je mnoho lidí, kteří se vyjadřují kriticky. Někdy jsou hrubí, a já se snažím reagovat zdvořile, snažím říct, co mám na srdci já, a zaměřit se na to, abych byl uctivý.

Ukazuje satan i jinak (než přímými slovními útoky), že se mu Vaše služba nelíbí?

Jsem si jistý, že satan dělá věci, kterými se snaží ztížit tuto službu, ale je těžké poznat, zda něco dělá satan, nebo je to jen z nějakého jiného důvodu, který nemá se satanem nic společného. Obvykle se to tedy nesnažím zjišťovat a prostě se pořád soustředím na Ježíše a snažím se vytrvat v těžkostech, které máme. Měli jsme třeba problém sehnat dobrého střihače videí, dělali jsme mnoho revizí, než video vzniklo a provázela to frustrace. Naučilo mě to, jak důležité je najmout správné lidi. Teď už musí projít testem.

Jediná opravdu důležitá věc, kterou bychom měli dělat, je sdílet s lidmi evangelium – proč je Ježíš cesta, pravda a život.

Proč si myslíte, že je vysvětlování (mnohdy možná obrana) křesťanského pohledu na základní otázky života důležitější, než praktická pomoc chudým?

Soustředit se na pomoc chudým, lidem na okraji společnosti nebo znevýhodněným je důležitá věc, ale rozhodně to není to hlavní. Jediná opravdu důležitá věc, kterou bychom měli dělat, je sdílet s lidmi evangelium – proč je Ježíš cesta, pravda a život. Bible jasně říká, že uctívání Boha je velmi důležité a že se musíme s lidmi dělit o evangelium, aby činili pokání, obrátili se a uctívali Boha. O evangelium se musíme dělit také proto, že lidé jsou pod Božím odsouzením a pod Jeho hněvem, protože jsou hříšníci a odmítají činit pokání. A proto Ježíš umožnil spasení. Musíme se o to dělit s ostatními lidmi. V knize Skutků a v Novém zákoně se mluví o tom, jak moc pro to křesťané, první učedníci a apoštol Pavel a další, trpěli. Možná proto, že věděli, jak je důležité, aby lidé o Ježíši slyšeli. Bible říká, že není jiného jména pod nebem, kterým bychom měli být spaseni. A to je důležitá pravda, kterou svět potřebuje slyšet. A proto v knize Skutků ustanovili vedoucí, aby pomáhali vdovám, chudým a sirotkům, a učedníkům umožnili soustředit se na kázání slova a sdílení evangelia s ostatními lidmi. A to je něco, co by se mělo dít i dnes: Křesťané by neměli zanedbávat charitu, ale neměli by se na ni soustředit natolik, aby zanedbávali hlásání evangelia nebo obranu víry a vyprávění světu o dobré zprávě o Ježíši.

*Vaše žena Anna cestuje s vámi. Jste do služby evangelia a komunikace křesťanských hodnot povolání oba, nebo má Anna jiné obdarování?**

Ano, Anna se mnou cestuje a já jsem za to velmi vděčný. Já se věnuji kázání a přednáškám a ona mi pomáhá i v jiných důležitých věcech – pomáhá vytvářet náš zpravodaj, udržovat kontakty s našimi finančními partnery, dělá další administrativní věci. Opravdu si vážím veškeré pomoci, kterou. poskytuje. Je to velmi milý a laskavý člověk.

Co Vás v rámci Vaší služby nejvíc naplňuje?

Když vidím, jak Bůh mění lidské životy – když se život lidí změní, protože nenásledovali Ježíše, a oni se obrátí, aby Ho následovali a žili pro Něj. A když vidím, jak se mění životy lidí, kteří už jsou věřící – jak jsou posilováni ve své víře a jsou povzbuzováni a docházejí k tomu, aby více milovali druhé lidi nebo Boha. To mě opravdu naplňuje. Už dlouho mě provází jeden biblický verš. Je to 1Pt 3,15: „Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.“ Všechny části toho verše jsou důležité. První část je posvěcovat Krista jako Pána ve svém srdci. A je třeba i to, abychom se bránili. Musíme uvést dobré důvody, proč věříme v Ježíše. Ale je velmi důležité, abychom to dělali s jemností a úctou. Někteří křesťané budou sdílet evangelium a uvádět důvody, proč věřit, ale dělají to nepříjemným způsobem, takže to způsobí více škody než užitku. Je velmi důležité, abychom s lidmi vždy komunikovali s láskou a laskavostí.

Co Vás aktuálně nejvíc zaměstnává?

Mám teď hodně práce a jsem v Kanadě, kde každou neděli cestujeme, kážeme a mluvíme k různým skupinám. Je toho hodně.

Co Vám dělá v poslední době největší radost?

Spousta věcí. Radost mi přináší moje žena. Cítím se velmi požehnaný, že ji znám a mám s ní skvělý vztah.

Na co se právě teď nejvíc těšíte?

Na nová minutová videa, která natáčíme. Na to, abych viděl, jak vznikají a jak se dostanou k mnoha lidem. Mnoho let jsem se učil (a pořád učím) křesťanskou apologetiku a různé aspekty historie a filozofie a vědy a jiných náboženství, ale o spoustu věcí, které jsem se naučil, jsem se nepodělil. Takže teď jsem nadšený, že se o ně mohu podělit, a doufám, že se ta videa stanou průvodci, která ovlivní mnoho lidí. Ano, doufám, že se to v příštích letech stane.