Došlo víno!
Došlo víno!
Kateřina Korábková
Znáte ten starý vtip o křesťanské rodině, která se v zájmu maximální zbožnosti rozhodla mluvit výhradně v biblických citátech? To takhle ráno matka budí syna do školy: „Pravím ti, chlapče, vstaň!“ Syn se neklidně zavrtí na lůžku, obrátí na druhý bok a zavrčí: „Co chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina!“
Přísně vzato, čistě besídkově je odpověď toho drzouna úplně správně zvolená – vždyť se přece jedná o přímou citaci Pána Ježíše. Pochází z příběhu o svatbě v Káně galilejské, kapitoly o prvním Ježíšově zázraku. Když setřeme besídkový nátěr soustředící se především na fakt, že se Ježíši podařilo přeměnit jednu tekutinu na tekutinu zcela jinou, mnohem dražší, skvělé chuti, a to ve fantastickém množství, nacházíme vyprávění v mnoha ohledech provokativní.
Jedna linka provokace začíná tam, kde končí biblická kapitola: tedy jak asi vypadali následující den ráno účastníci svatby, kteří po vypití přichystaných zásob vína dostali množství dalšího, ještě lepšího. Fakt, že Ježíšův první zázrak nepředstavuje uzdravení, vzkříšení nebo jinou podobně ušlechtilou záležitost, ale zásobování alkoholem a odvrácení trapasu pro organizátory několikadenní svatební párty, lze číst i jako důraz na lidské prožívání radosti. Jinými slovy, jako by tímhle zázrakem Ježíš říkal: „Není mi jedno, jak se cítíš.“
Druhá provokativní linka je zamotaná dovnitř toho zvláštního krátkého rozhovoru mezi Mesiášem a jeho matkou, který se odehrává těsně před zázrakem.
Marie přichází za svým synem a žádá ho o pomoc se situací, kdy se hostiteli něco zvrtlo. Je to prosba přinejmenším podivná. Ježíš je na svatbě jako host, nikdy ještě neudělal žádný zázrak, takže pokud nemá sednout do auta a vyrazit do nejbližšího obchoďáku pro dostatečné zásoby, může situaci vyřešit jen sotva.
Jeho odpověď matce zní poněkud tvrdě. Těžko přesně nahlédnout do tehdejší kulturní situace a bez hlubších znalostí porovnat, jestli takový výrok dobově vyzníval stejně, jako vyznívá dnes. A těžko posoudit, kde je licence evangelisty zachycujícího spíš symbolický rozměr situace než píšícího autentickou reportáž. Víc z dialogu nemáme, jen stranou zazní Mariin pokyn služebníkům, aby udělali všechno, co jim její syn řekne.
Různá kázání a výklady tohoto příběhu zdůrazňují Mariinu všímavost vůči nouzi hostitelů; aktivitu, kdy zasahuje dřív než kdokoliv z pořadatelů; víru a očekávání, která má od svého syna – jak dokládá to, že jeho větu nebere jako odmítnutí, ale hned úkoluje služebnictvo. Neprosí přímo o zásah, nýbrž jen předkládá situaci, jako kdyby nechávala na svém synovi rozhodnout se, jak zakročí. Jiní v tom čtou Mariinu neodbytnost, když se po Ježíšově odpovědi nestáhne, ale začíná mu oslovením služebníků připravovat půdu pro zázrak.
A protože Mariina přítomnost na svatbě je zmíněna dřív než přítomnost jejího syna, zdá se, jako by to bylo z nějakého důvodu důležité, že se první Ježíšův zázrak odehrává na základě podnětu vznikajícího uvnitř vztahu matky a syna – zázrak na Mariin podnět.
Celý příběh je bez pochyby prosycený hlubokou biblickou symbolikou: svatba, nádoby k očišťování, voda, víno, Ježíšova „má hodina“, a nakonec i ten objem proměněného vína odkazující k hojnosti a Boží štědrosti. Katolická tradice v tomto případě navíc symbolicky propojuje Marii s rolí matky křesťanstva, a když zjistíme, že tu čteme poslední přímou řeč Marie v evangeliích, dodává to výroku určenému sluhům podobu upozornění božské rodičky, že je potřeba jejího syna poslouchat. K tomu dodejme, že ono jaksi odcizené oslovení „ženo“ má snad připomenout roli nepokrevních svazků rodiny Ježíšových následovníků.
A tak v řadě výkladů nakonec celý příběh sledující linku Marie směřuje ke zdůraznění její důvěry v Ježíše. Jistě, nepochybně jako matka, které samotné početí zvěstoval anděl, musela vědět o svém synovi víc než kdokoliv jiný. Čteme o ní, že uchovávala v mysli všechna znamení. A že jich bylo: anděl, příchod pastýřů i mudrců z Východu, radost Anny a Simeona, zvláštní Boží péče při útěku do Egypta, to Ježíšovo podivné zatoulání do chrámu, když mu bylo dvanáct… Nesnadno si představit, co všechno jako matka musela prožít.
Naprostá většina Ježíšova příběhu, podmíněná spasitelskou misí, se podřizuje roli Syna – s velkým počátečním písmenem, toho biblického Syna Otce. Až se zdá nepatřičné, kdybychom například uvažovali, co Ježíš zdědil po mamince nebo jaké její přání či příkaz, kromě toho, aby hezky spinkal („spi, nebes dítě milostné“ – a i to už je apokryf), vůbec kdy splnil.
Kateřina Korábková
Na první pohled se tak ukazuje, že Ježíšův příběh vstupuje hlavně do mužskocentrického světa, kde je žena, byť by to byla bohorodička, druhotným aktérem s omezenými právy a jen vedlejší úlohou v příběhu.
Čteme-li ale pozorně, ukazuje nám Ježíšův příběh, že na ženách záleží taky. Překvapivě nacházíme několik žen v Ježíšově rodokmenu, víme, že se pohybovaly mezi jeho učedníky, že byly stejně jako muži účastny zázraků, některé, jako třeba Samařanka u studny, i vstupovaly do dialogu. V silně patriarchálním světě Izraele Ježíšovy doby je dokonce v několika případech kladl za příklad. A mimochodem, pod křížem nestojí zdrcený pěstoun, ale matka.
Ale jde to ještě dál: ženy jako první spatřily vzkříšeného Krista a měly dát tu zprávu dál. Je-li svatba v Káně zázrakem na Mariin popud, představují svým způsobem tyto dvě události důležitý ženský rámec Ježíšova působení. Dávají najevo, že Ježíši na ženách záleží, že vnímá a oceňuje jejich odvahu, víru, vnímavost i důvtip, že s nimi počítá. Jeho příběh není jen dobrodružným vyprávěním o příhodách s dvanácti chlapíky a sporech s dobovými mužskými představiteli moci církve i státu.
Prokletí při vyhnání z ráje mimo jiné odsuzuje muže k boji s vlastním selháním a ženu k utrpení z nefunkčních vztahů. V Ježíšově příběhu ale Bůh ženě říká: vím o tobě a jsi pro mě důležitá. Možná i proto není Marie jenom rodičkou a zprostředkovatelkou pozemské výchovy pro Božího syna, ale na svatbě v Káně také důležitou svědkyní, až iniciátorkou momentu, kdy Syn přebírá ve své roli moc tvůrce zázraků.
Jen jestli by ten puberťák v úvodním vtipu neměl radši říkat něco jako: „Good point, mami.“