VZORY CHVÁLY A UCTÍVÁNÍ

Kain a Ábel

V příběhu Kaina a Ábela vidíme, že Kain přinesl Bohu jako oběť plody země a Ábel přinesl prvorozená zvířata. Proto se může zdát, že Bůh si cenil nejvíc živočišných obětí. Ze Starého zákona ale víme, že se Bohu také obětovaly plodiny. A tak důvod, proč Bůh jednu z obětí přijal, a druhou ne, není založen na tom, že jedna z obětí byla lepší než druhá. Rozdíl byl v postoji a myšlení Kaina a Ábela.

Ábel okamžitě věděl, že musí obětovat Hospodinu to prvorozené z úrody. Znal svoji závislost na Bohu. Kain ale měl jiný postoj: „Po nějaké době se stalo, že i Kain přinesl Hospodinu oběť.“ Rozdíl mezi bratry můžeme vidět i díky Novému zákonu. V Židům bychom se dočetli, že „Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť než Kain.“ Tedy motivem Ábelovy oběti byla víra. O Ábelovi čteme na více místech v Novém zákoně – tvrdí o něm, že to byl spravedlivý muž.

Kdybychom se blíže podívali na Kainovy vlastnosti, vidíme, že se snadno rozhněval, neměl silný charakter – Hospodin ho dokonce vyzval, aby jednal dobře; je to lhář. Bůh chce, aby změnil svůj postoj a způsob života. Po vraždě Ábela odchází pryč a další generace jeho potomků zapomínají na Boha.

Příběh nás může vést k jedné z mnoha otázek, které by bylo dobré si položit. Jaké jsou motivy naší služby? Proč ji děláme? Nemělo by totiž jít o formu, ale o postoj našeho srdce.

Noe

Když se podíváme na příběh Noema nebo se o něm budete bavit s lidmi, kteří ani křesťané nejsou, všichni ho mají spojeného s archou. Noe dostal od Boha jasný pokyn – postavit archu. Do té doby ale nikdo déšť nezažil ani to nevypadalo, že by déšť měl přijít. Přesto Noe stavěl.

V Bibli o něm najdeme slova, jako že „byl spravedlivý a poctivý“. Ale hlavně se píše, že „Vírou v Boží bázni postavil archu…“ Archa pro něj byla viditelný symbol důvěry v Boží slovo.
Okolí se mu smálo. Ale on natolik Boha respektoval a měl z něj bázeň, že ho poslechl. Možná by bylo dobré si vysvětlit slovo bázeň: pocit, že já jsem nedostatečný, nemám moc, ve srovnání s něčím, co moc má a je významnější, silnější.

Noe musel být přesvědčen o Božích slovech a musel být plný důvěry Bohu, protože archu postavil na souši. Byla to tvrdá práce. Ale i tak vypadá chvála a uctívání. Boha nemusíme uctívat jen při zpěvu písní, ale i praktickou prací, která je mnohdy těžká a zdlouhavá. Jak vypadá naše uctívání v průběhu dne?

„Cokoli děláte, dělejte jako Pánu!“ (Koloským 3,23)

Přestav si, že myješ nádobí jako Bohu, vynášíš odpadky, vychováváš děti, mluvíš s podřízenými atd. To je postoj uctívání.

Rachab

Rachab je ženou pocházející z pohanského národa. Do historie Izraele se ale zapisuje významným způsobem. Jozue před obléháním Jericha posílá do města dva zvědy, kteří se dostávají právě do domu nevěstky Rachab. Ta je ukryje a zachrání.
Rachab před nimi vyznává, že ví, že Hospodin dal Izraeli tuto zem. Slyšela, jak se všichni před Izraelem třesou, slyšela, co Hospodin pro Izrael udělal při přechodu Rudého moře. Slyšela, co se stalo jiným králům. Vyznává, že všichni před izraelským národem ztratili odvahu. Vyznává, že Hospodin je Bohem!

Od zvědů chce záruku, že za svůj dobrý skutek bude její rodina při obléhání Jericha chráněna. Zvědové jí to slíbí a skutečně je zachráněna. Příběh Rachab je silný z mnoha důvodů. Hlavně ale odhaluje víru člověka, který jen slyšel o tom, co Hospodin udělal. Rachab o všem věděla z doslechu. Přesto věřila v Boží moc. Pochopila, že Bůh Izraele je ten pravý.

Rachab se tímto vyznáním vzdala své kultury i pohanské víry, čímž samozřejmě riskovala. Ale po pádu Jericha ona i její rodina přežily. Může žít vně tábora Izraele. V Novém zákoně pak čteme ocenění její víry i toho, jak zacházela se zvědy. I přes svoji pochybnou pověst je připomínána a dávána za vzor. Rachab se později provdala za muže z kmene Juda a stala se prababičkou krále Davida. Je tedy v rodové linii Ježíše!