Hierarchie je v jádru dobrá
Úplně souhlasím s Davidem Novákem, že staršovstva v CB jsou tak trochu složitá záležitost. Neodráží totiž klasické biblické staršovství z Nového zákona, ale bývají směsí starších a diákonů. V tu chvíli se nebudu vyjadřovat úplně k ženám ve staršovstvu, jako spíš ženám v pozici biblických starších. Tedy ve funkci vedení církve a kázání, která jsou v Bibli přiřazena jen mužům.
Než se ale vyjádřím blíž přímo k této funkci, myslím, že je potřeba začít jinde. Začnu s hierarchií, která v článku vyznívá negativně, ale je základem komplementárního pohledu na věc (jako muži a ženy máme stejnou hodnotu, ale jsme stvořeni různě, abychom se navzájem doplňovali). Hierarchie není něco špatného, i když ji jako lidé v hříšném světě samozřejmě dokážeme zneužít. Hierarchie existovala už v ráji, kdy Bůh primární odpovědnost uděluje Adamovi. Jemu sděluje instrukce, které má následně sdělit Evě, a po selhání je on jako první volán k odpovědnosti (Genesis 2,16–17 a Genesis 3,9–13). Hierarchie bude existovat v dokonalém Božím království, až bude nové nebe a nová země. A především, hierarchie existuje v samotné Boží Trojici. Nedovolili bychom si říct, že Otec je ve svém božství hodnotnější než Syn. Přesto Ježíš nikdy nevystupuje v autoritě vůči Otci, naopak jde a je poslušný až na smrt a Bůh Otec ho za to vyvyšuje (Filipským 2,6–11). Stejně hierarchický vztah mají i k Duchu svatému (Jan 14,26 a Jan 15,26). Hierarchie je tedy v jádru dobrá a nevím, proč by se měl člověk divit, že ji v nějaké formě Bůh zakomponoval do manželství či církve. Nejde tu o hodnotu – kdo je lepší a kdo je podřadnější, ale kdo má jakou roli či zodpovědnost.
No a teď tedy ke všem těm Pavlovým zákazům, kulturním ovlivněním a podobně. Samozřejmě nelze číst Bibli tak absurdně doslova, jak je zmíněno v článku, bez ohledu na kontext a kulturu. Je potřeba každý konkrétní příklad, ať už jde o mlčení ve shromáždění, nošení šátků či pozici staršího, zkoumat odděleně, v kontextu a neházet je do jednoho pytle. David Novák zmiňuje řadu egalitariánských teologů a k tomu je potřeba přidat, že samozřejmě existuje i mnoho komplementárních teologů a na všechny tyto „problematické“ verše existuje neskutečně mnoho debat. Není to tedy téma, na které je jeden jasný názor a jedno jasné stanovisko, ale celá škála. Co mě osobně do toho vneslo více světla, byla série od Mikea Wingera – Women in ministry na YouTube (věnuje tomu přes 42 hodin). Ten totiž vše zkoumá z nezaujatého stanoviska a zkoumá opravdu všechny diskuze na všechna tato témata. Ovšem nejde jen s komentářem, že tento teolog řekl toto stanovisko, ale zkoumá, proč to řekl, kde na to přišel a jestli to opravdu sedí. Bohužel je až tristní, jakých kotrmelců a kliček se především egalitariánští teologové dopouští, jen aby jim Bible sedla do jejich výkladu. Ovšem to už si musí prozkoumat každý sám. Na konci dochází k závěru, že je lehký komplementarián, tedy že toho ženy můžou opravdu hodně a asi jediná výjimka je právě pozice staršího – vedoucího církve a tedy kázajícího.
Úplně chápu, že moderní muž se bude zdráhat ženy jakkoliv omezovat či jim říkat, že něco nemohou jen kvůli pohlaví. Proto bych teď ráda oslovila přímo nás ženy. Trochu se obávám, abychom neuvěřily stejné lži, jaké uvěřili Eva a Adam v zahradě. Bůh jim dovolil jíst z jakéhokoliv stromu v ráji, kromě jednoho jediného. Dal jim neskutečnou svobodu s jediným malým zákazem. Když pak satan oslovuje Evu, začíná lží: „Opravdu nemůžete jíst z žádného stromu v zahradě?“ Jinými slovy: „Bůh je tak hrozný, že vám nic nedovolí?“ A Eva ho sice opraví, ale už zapomíná na tu neskutečnou svobodu, kterou mají, a najednou se soustředí jen na to jediné malé pravidlo. My jako ženy se konečně díky dnešní kultuře nacházíme v pozici, kdy máme možnost naplno naplňovat Boží příkaz jít a podmanit si zem. Příkaz, který dal Bůh rovnocenně Adamovi i Evě (Genesis 1,28). Jinými slovy, můžeme studovat jakýkoliv obor chceme (včetně teologie), můžeme mít jakou práci chceme, nic nás neomezuje. Stejně jako žena v Přísloví 31 můžeme mít na starosti finance a podnikat. Můžeme prorokovat, můžeme dar učení a vedení využívat mnoha různými způsoby. Nebuďme ublížené kvůli jedinému pravidlu, které v rámci církve nehledě na kulturu platí, a soustřeďme se na ty neskutečné svobody, které nám Bůh dopřál, díky svému Slovu a díky době, do které jsme se narodily.
