Pojmy a dojmy

Vnímání toho, co, kdo je migrant, silně ovlivňuje masová a mediální komunikace, která jako silný producent obsahů také zasahuje užívání jazyka. Protože je jazykové vyjadřování každodenní lidská samozřejmost, nemusíme vnímat celou řadu procesů a kontextů, které jazyk a jím předávané významy provázejí a formují. Přitom však platí, že užíváním jazyka utváříme svou představu o světě, podle níž jednáme.

Každé slovo v sobě nese celý soubor významů. Základním je denotát, který je jakýmsi objektivním významem, často třeba uvedeným ve slovníku. K němu se připojují konotace – významy vycházející ze zkušeností, napojené na emoce a subjektivní vnímání. Když se řekne „kočka“, víme, že to znamená čtyřnohého savce, co mňouká. Stejné slovo ale může pro někoho znamenat nejmilejšího domácího mazlíčka, pro jiného toulavého prašivého přenašeče chorob.

Jazyk je živý komunikační nástroj, který se formuje svým užíváním. Nejen tím, jak některá slova vzniknou a jiná zmizí, ale i posuny významů (viz třeba slovo děvka, původně znamenající dívku nebo služebnici: „I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého.“ Lk 1,38, Bible kralická).

Pokud bychom hledali synonyma k výrazu migrant, nabízí se výrazy jako uprchlík, utečenec, běženec, žadatel o azyl, imigrant, emigrant, přistěhovalec, azylant. A protože synonymie málokdy bývá doslovná, existují mezi těmito výrazy významové rozdíly.

Zatímco zhruba před deseti až patnácti lety bychom slovo migrant pravděpodobně hledali ve slovníku cizích slov, dnes je běžnou součástí mediální komunikace, tedy se považuje za obecně srozumitelný. Zhruba od roku 2016 v mainstreamových médiích postupně vytlačuje výraz uprchlík. Problém je v tom, že ty dva výrazy neznamenají úplně totéž. Zatímco uprchlíka mezinárodní právo definuje jako osobu, která opouští svou zemi z důvodu oprávněných obav o vlastní život, migrant zcela přesnou definici nemá, ale např. podle OSN je jím člověk, který bez ohledu na důvod opouští svou zemi na déle než jeden rok.

Na chápání obou výrazů se podílí kontext, v jakém se s nimi setkáváme. Z výzkumů médií u nás i v zahraničí vyplývá, že často dochází k zaměňování pojmů migrant, uprchlík, žadatel o azyl, že se o migrantech píše spíše v negativních souvislostech. Také často bývají akcentované otázky ekonomické migrace, tedy migrace ve snaze zlepšit své životní podmínky. Současně soustředění na především dramatické události (násilí, zločiny, střety s policií) vyvolává morální paniku utvářením obrazu migrantů jako bezpečnostní hrozby, což vyvolává strach z cizinců a nahrává bulvární a krajně pravicové rétorice. Apriori negativní vnímání nastavují také metafory jako „vlna“ nebo „příliv“, odkazující k přírodním katastrofám.

Ve srovnání s tím se jen málokdy zobrazují například životní podmínky migrantů, jejich bližší demografické charakteristiky, jen málo sami dostávají prostor k vyjádření – místo toho se média ptají politické reprezentace a oficiálních zdrojů. Z toho vzniká s ohledem na akcentování vysokého počtu migrantů obraz neznámé, nevyzpytatelné a nebezpečně odlišné masy.

Z výzkumů se ale také ukazuje, že představa migranta na základě mediálních obrazů a představa opřená o vlastní zkušenost se obvykle značně liší.

Organizace zabývající se problematikou migrace a uprchlictví upozorňují na potřebu přesného užívání pojmů a informovanosti. Otevřenost faktům a schopnost kritického myšlení mohou narušováním stereotypů sehrát pozitivní roli v hledání přístupu k tak nelehké problematice.

Kateřina Korábková