Svědectví z Bethelu

Přes zavřená víčka vnímám světla. Jsou tu cítit lidi. Taky dřevěné parkety sálu. Cítím ale ještě něco, co mě urputně bije do nosu. Aha! To bude kuřecí bageta malé Mii, co mi sedí na klíně. Cítím, jak mi pevně tiskne ruku. Tělem mi rezonují tóny chval. Pomalu otevírám oči a vidím, že zvedám ruku k nebi, snažíc se dosáhnout k Bohu.

Chvály dozněly. Celý sál, co do této doby stál a chválil Boha zpěvem, tancem a prapory, si začíná sedat. V klidu ale nezůstáváme na dlouho. Na pódium totiž vychází řečník Chuck Parry a hned v závěsu za ním jeho překladatel David. Chuck – postarší pán, plný energie a radosti na rozdávání, s úsměvem od ucha k uchu, skvělým humorem a báječným talentem vyprávět, se pouští se vší chutí do sdílení svých svědectví. Začíná svědectvími o tom, co se děje v Bethelu na Místech uzdravení („Bethel Healing Rooms“). Chuck jakožto jejich ředitel, který lidi vede k uzdravování jiných, byl svědkem mnoha nadpřirozených věcí. Mluví o Bohu, o tom, jak je dobrý. Jeho kázání obsahuje tolik témat a vyučování, že by člověk dokázal poslouchat mnoho hodin v kuse. Sdílí taky mnoho svědectví ze svého života. Vypráví o tom, jak jednou přišla 89letá paní na Místo uzdravení s jedním slepým a druhým téměř slepým okem. Přišla se modlit za to, aby neoslepla i na to zdravější oko.

V Bethelu to funguje tak, že během doby, kdy se tým dospělých v jedné místnosti modlí, je v druhé místnosti tým dětí, kterým přichází obrazy a slova poznání. Děti potom kreslí a jinak výtvarně ztvárňují tyto obrazy a slova na papíry. Vedoucí, kteří mají děti na starosti, je poté vezmou do místnosti dospělých a ony tam pak své obrázky a díla předávají lidem, pro které jsou Bohem určeny. Jedna 10letá dívka vystřihla z papíru brýle a podala je té téměř nevidomé ženě. Ve chvíli, kdy si je žena přiložila k očím, ji Bůh uzdravil a ona začala plně vidět. Nejen na to jedno poloslepé oko, ale na obě oči.

Podobných uzdravení zažil Chuck nespočetně. Vyprávěl i o zázracích, co se děly v Evropě, kterým mohl být svědkem. Třeba když muži, kterému selhala játra, daroval Bůh znovu skrze zázrak rukama malého děvčete játra nová. Mohl by nám vyprávět donekonečna, ale co by nám to z dlouhodobého hlediska dalo? A tak nás vyzval, aby zvedli ruce ti z nás, které něco bolí. Valná část sálu zvedá ruku. Ti, kteří ruku nezvedli, se jdou modlit za ty, kteří potřebují uzdravení. Na koho nezbylo, modlí se společně s jiným nemocným. Tímto způsobem se vytvořily malé skupinky po dvou až čtyřech lidech, které společně procházejí následujícím: Chuck nás začíná provádět procesem modliteb za uzdravení tak, jak to učí v Kalifornii. Nejprve „napojením se“ na Boha a pochopením, že Bůh je s námi. Že tam, kde se sejdou dva nebo tři v jeho jménu, tak on je vážně uprostřed nich. Bůh tam je. A skrze něj se následně dějí zázraky. Po sále se rozléhá šum z hlasů, které v modlitbách volají k Bohu. Šum, který zní tak nevinně, a přitom tak mocně, protože v něm jedná Bůh.

Lidé prosí, přikazují bolestem, vyhánějí nemoci, děkují a věří. Věří, že fakt Bůh uzdravovat chce. Po skončení bloku modliteb se Chuck ptá, kdo cítí ve své bolesti změnu. Minimálně polovina z nemocných svědčí o tom, že cítila Boží dotek. Paní, která se už měsíce nemohla předklonit, se před našimi zraky v předklonu dotýká svých nártů. Jiná žena, která nedokázala dříve sama vyjít schody, je po cestě na pódium téměř vybíhá, aby nám mohla říct své svědectví.

Přesně tam, v tu chvíli člověk může na vlastní kůži pocítit, že vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho. A taky to, že když jsme v modlitbách vytrvalí, bdělí a vděční, Bůh vážně vyslýchá. Dal nám schopnost činit zázraky v jeho jménu a my máme tu čest tím slavit jeho velikost a lásku.

Abych zjistila, jak prožili večer i ostatní, položila jsem pár služebníkům otázku: Co tě za dnešní večer nejvíce oslovilo? Co si odnášíš?

„Asi to, že Chuck mluvil o tom, že uzdravení je dar. Že uzdravení nefunguje na bázi zásluhy, ale že to je čistě jen dar od Boha.“ (Matouš, KS Praha)

„Když nás Chuck vedl k tomu, abychom si uvědomili, že my neprosíme a nenaléháme na Boha s uzdravením, ale to Bůh si sám přeje, ať se modlíme a uzdravujeme v jeho jménu.“ (Ráchel, Společenství křesťanů Úvaly)

„Jak Chuck mluvil o katolíkovi, za kterého se modlil. Stěžoval si na něj Bohu, že se mu s ním špatně pracuje, protože se neshoduje s jeho teologií. A Bůh mu na to odpověděl: ‚Však já se taky neshoduju s tvojí teologií, a i tak s tebou pracuji.‘“ (Magda, KC Plzeň)