AI jako nebezpečný, milý společník
Současné žijící generace jsou svědky brutální změny. Celé věky bylo lidstvo vychováváno ve „vertikální“ společnosti. V řádu hierarchie, kde rodiče, starší generace, učitelé vychovávali děti. Dnešní společnost je více „horizontální“, kde dítě někdy už od předškolního věku vychovávají nejen rodiče, ale i algoritmy, influenceři, memy… Algoritmy sociálních sítí nejsou jen nástroje, fungují jako droga (neurolog podle změn v mozku nerozezná člověka závislého na drogách od závislého na sociálních sítích). Závislost má podobné následky jako drogy. Tato závislost není vedlejší efekt, je to spolu s psychology cíleně navržený obchodní model. Ekonomika algoritmů pozornosti (média, sociální sítě…), kdy se pozornost těží podobně jako ropa, de-formuje celou společnost. Hodnotově ji posouvá k hodnotám neslučitelným s přirozeným řádem a křesťanstvím. AI usnadňuje manipulaci i vyvolání závislostí například přizpůsobením obsahu našim slabinám. Zároveň se však jedná o technologie s velkým potenciálem dobra. Provozovatelé a uživatelé AI tak mají v ruce „nůž“ a sami se rozhodují, jestli s ním „nakrájí chléb hladovým“, nebo „zabijí člověka“. To je otázka etiky směrem ke konkrétnímu člověku (tvůrci, rodiči…). Etika směrem od člověka je otázkou např. autorství. Dnes je etické autorství AI přiznat, ale bude nás autorství AI zajímat i v budoucnu?
A pak je tu otázka interakce člověka s AI. Už dnes se lidé obracejí na chatbota AI jako na někoho, od koho chtějí nejen informace nebo nějakou práci, ale i poradit v osobním rozhodování, určit diagnózu, vypovídat se mu jako terapeutovi, či trpělivost, přijetí a pochopení. A AI to člověku dá, protože je takto cvičena, skoro vše ví lépe, nepovyšuje se, je milá, nikdy není unavená nebo naštvaná, nesoudí, přijetí je automatické, je přesně taková, jakou ji člověk nastaví.
Ze strany AI v komunikaci s člověkem jde o technické plnění algoritmů, člověk ale může uvíznout v pasti i romantického vztahu s AI. To, o co člověk mezi ostatními lidmi musí usilovat, dostane od AI bez námahy, stroj komunikuje „lidštěji než lidé“ (a stále se v tom zdokonaluje). Mezilidské interakce ustupují, člověk ztrácí schopnost navazovat vztahy. „Vztah“ s AI je past, protože stroj není schopen vztahu, ale jen jeho imitace. Riziko, že i děti budou závislé na AI-kamarádech, je tak nejspíš enormní. Člověk potřebuje vztahy face to face, potřebuje fyzický kontakt. Komunikace face to face je diametrálně jiná než ta na sítích – výzkumy uvádějí, že slova tvoří jen asi 7–10 procent emotivní komunikace, drtivou většinu sdělení tvoří řeč těla, tón hlasu, výraz tváře a další signály. Dnešní mladá generace je zvyklá si psát, trpí už fóbií i z telefonování. Rozvíjení AI vztahů hrozí ničivými dopady. Je třeba být co nejvíc v kontaktu s lidmi a hodnotným obsahem, abychom zůstali normální. Bůh nás stvořil jako vztahové bytosti – jsme různí, abychom si sami nestačili a abychom potřebovali lidské společenství. I když se brzy už pětileté dítě bude moct od AI naučit cokoliv (nebude potřebovat rodiče), nic nenahradí to, že ho tkaničky naučí zavazovat mamka a taťka. Rodič totiž nepředává dítěti jen tu dovednost, předává lásku. To je samotné jádro věci.
Všechno výše popsané je třeba mít na paměti a při kontaktu s AI na to nezapomínat. Člověk se AI, kromě života v pralese, nemůže vyhnout, zásadní ale je, jestli s ní bude zacházet moudře. Jako lidé máme obrovskou výhodu – máme Bibli, Pána Ježíše, společenství.
Shrnutí: * Společnost se změnila, vliv sociálních sítí na člověka je velký. AI ho zesiluje. * AI vstupuje do mezilidských vztahů jako „ideální“ společník. Je to past. * Lidé v mezilidském kontaktu mohou předávat lásku, AI jen imitaci.
Praktická lekce k dílu 3 - Etika
Dokážete rozlišit, který obraz vytvořil Rembrandt a který AI?
Dokážete rozeznat, co je koncert skutečného zpěváka, a co fiktivní událost, vytvořená umělou inteligencí?
Schéma názorové prezentace jednotlivých chatbotů AI. Zatímco většina chatbotů se názorově pohybuje v centru levicového liberalismu.
