Ohlédnutí za bratrem Miloslavem Jechem – prvním ředitelem ETS

(8.2.1926 - 11.9.2017)

Osobně jsem bratra Jecha poznal jako církevního historika a učitele, ale jeho celoživotním prvořadým posláním byla služba kazatele evangelia. Tím nepřestal být ani na ETS. Narodil se v době rozkvětu první republiky a již odmalička směl od rodičů slýchat poselství o Kristově milosti, jemuž později sám uvěřil. Studia historie a filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze končil ale již v těžkém roce 1950 a z politických důvodů mu nebylo dovoleno obhájit závěrečnou práci o Jednotě bratrské. Posléze působil krátce jako středoškolský pedagog v Teplicích a Čelákovicích, ale i tady musel čelit perzekuci, tři roky pak strávil u Pomocných technických praporů (PTP). Následně pracoval jako archivář v zemědělsko-lesnickém archívu v Mnichově Hradišti a v Děčíně, ale na zásah krajské zprávy MV byl propuštěn a následně během zhruba 7 let vystřídal několik zaměstnání v dělnických i úřednických profesích. Již od roku 1956 ale působil jako laický kazatel v děčínském sboru Jednoty českobratrské (dnešní CB) a ve volném čase se věnoval studiu teologie.
V roce 1965 byl pak povolán do služeb církve jako kazatel na plný úvazek. Svoje kazatelské poslání vyjádřil těmito slovy: „Z milosti Boží jsem na sebe vzal úkol budovat sbory, kde by věřící zakotvili svůj život v Duchu svatém a byli Božím slovem neustále znovu formováni.“ V letech 1965-1971 sloužil v Orlických horách ve sboru v Bystrém a pak 17 let až do roku 1988 v Prešově, aby o dva roky později, po revoluci, v roce 1990 spoluzakládal ETS a byl jmenován jeho prvním ředitelem. Ve funkci ředitele působil M. Jech „pouze“ šest let, těžištěm jeho učitelského působení se stále intenzivněji stávala půda církevních dějin, a to natolik, že se pro mnohé z nás, studentů i učitelů, stal jejich zosobněním. Přednášel přitom nejen církevní dějiny, ale také ekumenickou eklesiologii, dějiny dogmatu a latinu.
Nikdy nezapomenu na jeho nezaměnitelný učitelský „rukopis“ a osobitý přístup k výuce církevních dějin. Když jsem začal svá studia na ETS, byl jsem již absolventem historie na FFUK, přesto pro mě byly přednášky bratra Jecha něco jako zjevení. Historie křesťanské církve, již jsem znal jen v hrubých obrysech, najednou dostávala naprosto živoucí podobu a hluboký význam. Nešlo jen o faktografii nebo historický sled jen málo propojených skutečností, ale o skutečný vhled do života církve v minulosti, o duchovní sondy do její nesamozřejmé a všelijak proměnlivé existence. A v neposlední řadě o teologickou a biblickou reflexi minulých podob církve, která rovněž nastavovala někdy až nemilosrdné zrcadlo církvi současné. V hodinách bratra Jecha zkrátka naše vnímání církve, vnímání jejího poslání, zakotvení i působení procházelo velmi ostrým testováním, v němž se otřásala nejen mladistvá naivita, ale i veškerý i jen potenciální církevní triumfalismus. Učitel to byl laskavý, ale náročný, neodpouštěl lajdáctví a vyžadoval od nás studentů tvrdou práci. Jeho sdílení životních zkušeností ovšem bylo k nezaplacení.
Svůj přístup a zároveň v jistém smyslu svoje životní téma bratr Jech později vtělil do knihy Pátrání po církvi. Přestože některé historické soudy bratra Jecha se mi s odstupem času zdají být příliš příkré (např. dogmatické zápasy prvních koncilů si zaslouží, mám za to, mnohem pozitivnější hodnocení), v každém případě stojí za to jim naslouchat. Stojí za to klást si stejné otázky, jako si kladl Miloslav Jech, naslouchat jeho odpovědím a dát se strhnout k hledání vlastních, k vlastnímu pátrání po církvi, která by žila z moci Boží milosti a která by věrně a oddaně následovala Krista.

Robert Hart
původně psáno pro Dynamis, časopis ETS