Chvály a uctívání – 1. část: O uctívání
V angličtině slovo „worship music“, v češtině jednoduše a nejčastěji „chvály“. Pokud bychom ale slovo „worship“ překládali pouze takto, pak se nám vytrácí i další význam a rozměr tohoto slova. Tedy spíše jeho samotná podstata – a to je uctívání. Nikdo z nás asi neříká „uctívací hudba“. Možná nás ale slovo navádí k tomu, že když má v neděli přijít „chválicí skupinka“, tak zpíváme „chvály“ nebo říkáme: Pojďme teď společně Boha uctívat. Hudba je ale jen jeden z prostředků uctívání. Možná nás ještě napadne, že Boha můžeme uctívat také v modlitbách (například, když mu říkáme, jak je úžasný nebo mu děkujeme), prostřednictvím darů (konkrétněji třeba našich peněz). Ve skutečnosti můžeme a máme Boha oslavovat i jinými způsoby. Uctívání je totiž postoj, styl života.
Podstatnou uctívání je vzdání se – vydáme se Bohu. To jde ale proti tomu, co nás učí dnešní společnost. Vzdát se? Ani náhodou! Chci být co nejsilnější, bojovat, být nezávislý, stále se něco učit. Slova „vydat se“ nám tak může vnímat negativně. Nepříjemně. Bůh je ale dobrý, proto nám od něj nehrozí žádné nebezpečí, když se rozhodneme vydat se mu. On je láska, proto našeho sebevydání nezneužije. Pavel nás vyzývá, abychom své životy plně podřídili Bohu v uctívání (Římanům 12,1: „Vydávejte své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť, to bude vaše pravá bohoslužba.“). To znamená, když sebe vydám – dávám se jako oběť a Bůh z toho má radost. Když mluvíme o oběti (obětuju se Bohu), v Bibli má takové slovo řadu dalších označení – například zasvětit se, učinit Ježíše Krista svým Pánem, vzít na sebe kříž, umřít sám sobě, poddat se Duchu svatému. Když se vzdávám toho, abych v centru rozhodování byl já, a rozhodnu se, aby v centru mého život byl Bůh, je to postoj uctívání. V životě mnohdy přijdou chvíle, kdy pokušení, touhy, ale i tlaky okolí podporují naši lidskost, jednodušší cestu a jdou proti postoji uctívání. Do centra svého života dáváme sebe, svoje sny. Postoj uctívání také narušuje strach, pýcha nebo zmatek – prostě stavy a postoje, kdy vypadnu z nastavení na Boha, už se na něj nedívám – začínám sledovat něco jiného. Jen díky Duchu svatému můžeme rozpoznat špatné nastavení a vrátit se zpátky k Bohu. Pak může být naše srdce naplněné láskou a touhou dělat Bohu radost a řídit se jím.
Jestliže chceme žít v postoji uctívání, pak nemůžeme chtít být ve všem stejní a stíhat stejné věci jako naši přátelé, kteří neznají Ježíše Krista. Musíme žít jinak.
Otázky k osobnímu zamyšlení: Jsi ochoten vstát dřív, aby ses modlil nebo studoval Bibli? Jsi ochoten jeden z večerů věnovat skupince (a být tam sdílný ohledně svého života)? Jsi ochoten kus svého víkendu odpočívat nebo jít v neděli do církve? Jsi ochoten poslouchat starší (např. vedení sboru, zkušenější ve víře) a přijmout jejich napomenutí? Jsi ochoten dávat Bohu desátky? Jsi ochoten hledat partnera, který je také křesťan? Jsi ochoten čekat se sexem do manželství? Jsi ochoten cvičit, nepřejídat se? Jsi ochoten odpouštět a hledat cestu odpuštění, když to je pro tebe těžké? Jsi ochoten se modlit za proměnu svého srdce, za lásku k nepřátelům, za odpuštění? Jsi ochoten vzdát se kontroly nad svým životem?
Eliška Polívková
