Temná zákoutí jedné reality
Začíná v roce 2003, dva roky po teroristických útocích na budovy Světového obchodního centra v New Yorku a americké vládní kanceláře Pentagon. Ty se odehrály 11. září 2001 a podle závěrů oficiálního vyšetřování je mělo na svědomí islamistické teroristické hnutí al-Káida. Adam, v té době čtyřiadvacetiletý hudebník a zkušený uživatel internetu, kde našel mnoho přátel a lidí se společnými zájmy, narazil na sérii videí, navrhujících alternativní výklad tragických událostí. Podle nich byl útok ve skutečnosti tajně zorganizován americkou vládou s cílem získat veřejnou podporu vojenské operace v Afghánistánu a Iráku. Tento narativ rezonoval s jeho pacifistickými postoji a již přítomným skepticismem vůči autenticitě a „dobrým záměrům“ politiků. Sám dnes tvrdí, že ho jeho idealistická touha po pravdě a spravedlnosti nakonec dovedla až k obsesivnímu zájmu o tajné síly a jejich zlověstné plány a vtáhla ho do temného světa permanentní nedůvěry a paranoie.
Hypotézy o vykonstruované povaze teroristických útoků 11. září v něm zažehly dlouholetý zájem o konspirační teorie a vedly k přijetí obrazu světa, který je ovládán sítí tajných společností, především ilumináty. Adam začal být brzy hluboce přesvědčen, že ilumináti a spolupracující konspirátoři řídí politiku, bankovní systém, velké náboženské instituce, zábavní průmysl i mainstreamová média. Došel k názoru, že vláda tají informace o UFO, že přistání na měsíci byl podvod a že teroristické útoky slouží nejen vlastním zájmům mocných, ale že se jedná také o formu rituálního obětování ve prospěch satanských spiklenců. O těchto představách nejen zaujatě četl a studoval je, ale trávil také hodiny času v online diskusích podobně smýšlejících nadšenců pro alternativní výklady historie a pro konspirační teorie.
Avšak před několika lety nastal zlom. Jeho důvěru v přijatý konspirační světonázor narušilo tvrzení známého amerického konspiracisty Alexe Jonese, že střelba na americké základní škole Sandy Hook v roce 2012 byl hoax, že nikdo ve skutečnosti nezemřel a že rodiče zastřelených dětí jsou herci, kteří hrají „oběti katastrofy“. Na Jonesovu teorii negativně reagovala i velká část konspiračního milieu. Adam si díky tomu začal uvědomovat bizarní povahu některých dalších konspiračních teorií o klonech celebrit, o vesmírných ještírcích či o satanských pedofilech. Přesvědčení, která mu kdysi připadala tak samozřejmá a autentická, najednou začala vypadat jako hromada absurdních domněnek. Znepokojila ho také rostoucí popularita konspirační teorie QAnon, podle níž americkou vládu a mainstreamová média ovládá tajné spiknutí satanských pedofilů, provozujících obchod s dětmi a praktikujících rituální zneužívání, přičemž těmito pedofily mají být mnozí členové Demokratické strany, celebrity, část britské královské rodiny, miliardáři a další. Oči mu pomalu otvírala i následná vlna kospiracismu reagující na pandemii nemoci covid-19. Zmatené postupy politiků podle něj odporovaly jakékoliv sofistikované organizaci komplexního spiknutí: „Vlády nejednaly ve vzájemném souladu; neexistoval žádný dobře namazaný stroj; bylo to neorganizované; nikdo to neřídil,“ říká. Mnohé konspirační narativy mu začaly připadat čím dál absurdnější a méně věrohodné. Pocítil i obavy z jejich násilného potenciálu. Šokujícím pak pro něj byl útok na Kapitol Spojených států amerických 6. ledna 2021, během nějž rozlícený dav pronikl do budovy Kongresu a zdevastoval kanceláře některých kongresmanů. Při útoku zemřelo pět osob a zraněno jich bylo kolem padesáti.
Adam se přestal účastnit internetových diskusí konspiracistů a postupně přehodnocoval vše, čemu dosud věřil. Po nějakém čase se rozhodl, že se o svém „obrácení“ podělí i s komunitou, ve které dříve nacházel útočiště. Tam ho však čekalo zklamání, odpor, a dokonce nenávist ze strany těch, se kterými v minulosti sdílel ty nejdivočejší představy. Tato zkušenost mu však pomohla upravit svůj přístup a přesunout se z pozice kritického přesvědčování k cestě oboustranného dialogu. Dnes svůj osobní příběh a své zkušenosti sdílí na konferencích a prostřednictvím svého podcastu, v němž vypráví o tom, co ho vedlo k víře v konkrétní konspirační teorie, které dnes již považuje za nesmyslné nebo vysoce nepravděpodobné. Nechce démonizovat zastánce konspiračních teorií, ale spíše doufá, že jeho práce a jeho příběh pomůže motivovat i ostatní lidi k tomu, aby si přiznali, že se mohou mýlit. Vždy je podle něj důležité ověřovat informace, nepodléhat vlastnímu dojmu a stále hledat pravdu.
To, co podle něho hrálo důležitou roli v přijetí některých konspiračních narativů, nebyla nějaká životní krize, kterou by v mládí prošel. Měl kolem sebe mnoho přátel, hrál v kapele a celkově se cítil šťastný. Hlavní příčinu spatřuje v silné nedůvěře ve vládní establishment, pocitu všudypřítomné nespravedlnosti, ale také v nedostatečných dovednostech v práci s informacemi a způsoby jejich ověřování. K tomu patří i malá obeznámenost s principy, jakými se i alternativní média snaží získat pozornost svých čtenářů, například pomocí peprných clickbaitů a vábením na přestřelené teorie. Před manipulací ze strany dezinformačních médií nyní ve svém podcastu varuje: „Chci s nimi bojovat a postavit se jim. Jsem naprosto posedlý snahou vysvětlit, co jsou zač.“
Kateřina Hlaváčová
