Opět Vánoce
Bílé Vánoce, zlaté prasátko a růžové sny vám přeje pojišťovna…
To není nepřípustná reklama, ale pouze jeden ze sloganů, které můžeme v tuto dobu slyšet na každém kroku. Dokonce i peněžní ústavy se o Vánocích rozněžňují natolik, že k nám skoro až poetickým způsobem přicházejí skrze éter přímo do domu.
Hebrejské (tím i biblické) myšlení je lineární, ale užitek můžeme vzít i z myšlení cyklického. Rok co rok se nám vracejí Vánoce a s nimi všechna atmosféra, koledy, trhy, reklama na mobilní telefony… Vracejí se nám ale i stále dokola stejné otázky a stejná problematika. Skoro se mi zdá, že křesťan už něco nového ohledně Vánoc nevymyslí. V tom ale není problém. Naopak, problém spočívá v neschopnosti se trvale a jednou provždy vypořádat s tím, co Vánoce přinášejí.
Tak především ten fakt, že se Bůh stal bezbranným, bezmocným a v posledu nejpohrdanějším z lidí. To my nechceme. Ještě tak u Ježíše z Nazaretu se to snese, ale u nás? My přece máme svou důstojnost a alespoň sebeúctu. Vzdávat se sama sebe? To je správné a dokonce kdesi v koutku své duše to můžeme objevit, ale když pak přijde na lámání chleba, všechno se začne velmi problematizovat. Musíme žít v realitě soudobého světa! Jakoby ale Ježíš nežil v realitě Syna Božího v nebesích a posléze v realitě judského království za Heroda Velikého, respektive za Pontia Piláta.
Cyklicky se nám vrací moralistické výtky ohledně konzumu. Dokonce i nekřesťané tohle dobře vědí a hovoří o tom. Někdy si říkám, že je to už opravdu trapné a dávám si na sebe pozor, abych s tím neotravoval v kázáních. Vždyť to tak dobře známe. Nic nového, nic objevného. Konzum není všechno, ne samým chlebem živ jest člověk, všechno je pomíjivé… Zjistil jsem, jak se mi ulevilo, že Pán Ježíš nebyl asketa jako Jan Křtitel. Jenomže konzum je konzum a mít je leckdy silnější než být.
Žalmista si povzdechl: Hluboké je nitro člověka i jeho srdce. (Ž 64,7b) Co všechno můžeme i letos v té hloubce objevit? Pán Bůh nám pomoz, abychom tam vpustili toho, který z nebe sestoupil k nám na zem. Pán Bůh nám pomoz, aby Kristus mohl sestoupit a pravidelně nedohlédneme…
Bronislav Matulík
převzato z webových stránek Sboru v Praze 5
