Co Bůh stvořil, je dobré
„Ty druhé knihy poučují o tom, jak je třeba léčit rány zasazené podle návrhu těch prvních. Vyprávějí o tom, jak se sebeumrtvit, ve jménu toho, aby tělo bylo způsobilé prožít vytržení, k němuž zvou knihy první.“ (Z. Bauman: Úvahy o postmoderní době)
Jestli se v poslední době o něčem hodně píše a na něčem se vydělávají obrovské peníze, potom je to o zdraví a formování postavy. Vždy se sice občas hovořilo o zdravém životním stylu, nicméně v posledních letech přišel uragán obrovského boomu od vitamínů, prášků přes stovky zaručených diet, posilovny až k plastickým operacím. Není pravda, že by naši prarodiče neřešili otázku postavy či zdraví. Soudě dle popularity Sokola, i kdysi byla ceněna hezká postava nebo síla. Nicméně v současné době se z této oblasti stal doslova kult. Kult těla a kult zdraví. Myslím, že jako kazatelé se jen málo tohoto tématu a trendu ve společnosti dotýkáme. Nechci čtenářům něco podsouvat, ale pokuste si vybavit, kdy jste naposledy slyšeli kázání na téma kult těla, kult krásy nebo kdy jste se na toto téma bavili třeba na biblické skupince, případně o něm seriózně diskutovali a reflektovali ho Písmem.
Protože jen málo kážeme či vyučujeme o tom, jak k tělu přistupovat, máme v této oblasti trochu chaos. Obecně víme, že bychom jako křesťané neměli používat jisté prostředky, které tělo „huntují“. V CB dle nepsaných zákonů platí, že je nesprávné kouřit cigarety, vůbec se nemají užívat drogy a alkohol sice ano, ale v rozumné míře.
Do kategorie hříchů souvisejících s ničením těla už ale nezařazujeme požitkářství spojené s obžerstvím, závislost na sladkém ani nadměrné požívání životabudiče v podobě kávy (zdůrazňuji slovo nadměrné). Tím se dokonce i někteří chlubí. Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nikoho nechci lustrovat podle toho, jak jí nebo jak vypadá! Jen a pouze chci ukázat, že tělo většinou neřešíme nebo si s tím moc nevíme rady.
Asi všichni víme, že existuje cosi jako psychosomatická jednota, že někdy tělesné problémy mají mnoho co do činění s problémy psychickými či duchovními, ale jak to přesně uchopit, moc nevíme. Mnoho výzkumů prokázalo, že pokud je člověk dlouhodobě vystaven stresu, nečekaným situacím, vztahovým problémům, pak se dříve či později tyto skutečnosti začnou podepisovat i na jeho těle, konkrétně na nespavosti, bolesti hlavy, na zažívacích problémech, bolesti břicha, zad atd. Stejně tak, pokud ho bolí tělo, ale i pokud svoje tělo neovládá, odráží se to na jeho duševním a duchovním stavu.
Po tomto úvodu se pojďme podívat na několik současných pohledů na lidské tělo.
Tělo jako nástroj slasti
Byl to Herbert Spencer (1820–1903, významný britský filozof a sociolog), který když vyjmenovával nebezpečí ohrožující lidstvo, jmenoval tělesnou slabost, vyznačující se tím, že „bude neschopna dostát požadavkům průmyslu“. Hovoří o tom, že díky této slabosti bude příští generace „imbecilní, lenošská a zločinecká“. Jinými slovy si nelze představit, že by se zdravý duch nacházel jinde než ve zdravém těle. Jenže Spencer psal před více než 100 lety. kdy „být normálním“ znamenalo být připraven na práci v továrně, na poli, na službu v armádě a na rození dětí.
Tělo Evropana žijícího v 21. století je oproti tomu především odběratelem požitků. Není výkonné kvůli manuální práci, ale především proto, aby konzumovalo zážitky. Je nástrojem rozkoše, proto využívá schopnost reagovat na podněty. Správné plnění těchto funkcí se nazývá výkonnost (fitness). Opakem výkonnosti je pak ochablost, lhostejnost k životním rozkoším, ospalá reakce na podněty a neochota reagovat na pokušení. Výkonné je takové, které je schopné vstřebávat rozkoše všeho druhu – sexuální, gastronomické, zrakové, sluchové a další. Jde především o prožitky, které musejí být vzrušující, úchvatné, fascinující a extatické. Tělo je potom nástrojem ke sbírání těchto požitků.
Kult zdraví a krásy
Když jsem přemýšlel nad zadáním tohoto článku, více jsem si začal všímat reklam na preparáty, které zakryjí šediny, na odvrásňovače, na zaručené rady, jak za tři měsíce mít na břiše píšťaly od varhan místo měchů atd. (Vlivem tohoto článku jsem si mj. všiml, že mi stále více ve skráních rostou šediny, což ve mně vyvolalo jistou frustraci nikoliv vůči šedinám, ale protože jsem si myslel, že se šedinami přijde i první příznak zralosti, což se ne a ne dostavit.) Když jsem nad všemi uvedenými reklamami přemýšlel, došel jsem k závěru, že nám jinými slovy sdělují, že je možné odstranit příznaky stáří nebo nezdravého životního stylu skrze různé masti, prášky, popř. skrze různé zrychlené způsoby diety.
Základní filozofie tohoto přístupu říká, že být „in“ znamená vypadat celý život mladě, zdravě, spokojeně. Těm, kteří jako mladí nevypadají, tento přístup sděluje, že jim ujel vlak. Pokud jsi tlustý, vychrtlý, odulý, šedivý, máš vrásky anebo jevíš známky vyššího věku, jsi outsider. Obrovskou roli v tomto přístupu hraje tzv. image, která znamená navěky mladý a krásný a zdravý. Prostě žádné ošuntělé tričko a kalhoty z Lidlu, ale značkové šaty a v nich svalnatá a opálená postava. Stejně tak žádné chození v zástěře, žádná nadváha, ale značkové, dobře padnoucí šaty na vysportované postavě. Záměrně tuto pasáž ženu trochu do extrému, ale doufám, že mi čtenáři rozumí… Vím, že to, co popisuji, není problém všech, ale jistý tlak na image prožívají mnozí. Zároveň tlak na tělesnou image už dávno není problémem jen dospívající mládeže, ale všech generací.
Důležité je, že popisovaný přístup k tělu komunikuje, že tělo je jeden z nástrojů k zapůsobení na druhé.
Do hrobu musí jít tělo zhuntované
Do jisté míry tento přístup vystihl W. Churchill, kterého když se ptali na tajemství jeho dlouhověkosti, prý odpověděl slovy „no sport“. Jak víme, Churchill byl náruživým kuřákem a celkem dost pil. Tělo a s ním související zdraví je v tomto přístupu vnímáno, až když začne bolet. Prevence je vnímána jako ztráta času. Stresy jsou kompenzovány nezdravým způsobem od přejídání až po alkohol. S tím souvisí i jídelníček, který se nijak neomezuje, nejen co se týče množství, ale i kvality. Mottem je „hlavně když mi chutná“.
Jedná se o tzv. mechanistický přístup k tělu, kdy tělo je vnímáno jako stroj a lékař jako montér specializovaný na opravu porouchaného stroje, resp. těla. Za tímto se skrývá následující mentalita: „Doktore, vy mi dejte magický lék, já sám pro svoje tělo nemusím dělat nic.“
Jedna z nejčasnějších civilizačních chorob je obezita. Je smutným paradoxem, že část světa umírá na nedostatek jídla, zatímco naše část světa se ujídá k smrti. Nicméně se nemusí jednat jen o jídlo, ale i jiné sebedestruktivní zvyky, jako jsou alkohol, minimální pohyb, nulová prevence atd. Navzdory mnoha doporučením ohledně zdravého životního stylu je stále velmi mnoho lidí, kteří podobné věci jako zdraví prostě neřeší – tedy dokud je nic nebolí. Pak už někdy bývá pozdě. Nechce se jim vynakládat jednak úsilí a jednak peníze na zdravotní prevenci nebo na péči o tělo. I toto je přístup, který je třeba zmínit.
Biblický pohled na tělo
Písmo tělem nepohrdá, protože vše, co Bůh stvořil, je dobré, tedy i tělo, které není chatrná slupka spojená se zlem, které by se měl člověk co nejrychleji zbavit třeba askezí. Rabín J. Sacks napsal: „Askeze a sebezapření nemají v židovské spiritualitě mnoho místa.“ Je pravda, že s askezí se setkáváme mnohem více až v Novém zákoně a v křesťanství.
Zásadním přístupem k tělu by měl být tzv. holistický nebo celistvý princip. Jakkoliv v Písmu čteme o duši, duchu, ale i ledví, srdci, morku kostí, pochopitelně i o těle, není úplně jednoznačné, kde jedno končí a druhé začíná. Spíše vidíme, že se jedná o hluboce propojený a navzájem se ovlivňující komplex. Některé nemoci a danosti našeho těla nemůžeme ovlivnit, některé ovlivnit můžeme, a to tím, jak pracujeme se svojí psychikou a jak na tom jsme i duchovně, ale i tím, jak se o svoje tělo staráme.
Zároveň je tělo spojeno s naší identitou a sebepřijetím. Zde je třeba napsat, že na tento aspekt je třeba brát zřetel již od útlého věku. Je třeba si uvědomit, že každý pohled do mobilu na hezky vypadající postavy něco vypovídá a že především (ale nejen) pro mladé lidi se jedná o veliký tlak. Sice víme, že jsme neopakovatelný Boží originál, ale to nic nemění na tom, že tuto realitu není vždy snadné přijmout, zvláště pokud se mi tento originál nelíbí.
Je potřeba, abychom otevřeli i otázky související s životním stylem, životosprávou, cvičením atd. Smyslem pak není nic jiného než žít tak, aby mi tělo nediktovalo, neovládalo mě, a pokud to mohu ovlivnit, aby mě netrápilo.
Na konci tohoto článku by se možná hodilo trochu sebemrskačství ve stylu „je to hrozné, křesťané tyto otázky vůbec neřeší“. Nechci se uchylovat k těmto laciným závěrům, protože to moc neřeší ani Bible. Bůh skrze svoje slovo mnohem více řeší naše srdce. Tak to prostě je, ale tato skutečnost by nás neměla odradit od moudrého nakládání se svým tělem.
