01 Počkej si na poušti
Připravil jsem k poslechu seriál 25 audio zamyšlení pro adventní dny. V následujícím dílu se dozvíte, jak se stalo, že se takové hovado, jako já, Pavel Mošner, stalo věřícím.
Adventní cyklus je i na Spotify
V tomto dílu je zamyšlení nad refrénem, opakujícím se v Bibli, že požehnané, Bohem připravené a Stvořitelem plánované věci, nejdou hned. Že se na ně čeká. Někdy v dost těžkých podmínkách.
Příběh o Abrahamovi mluví o tom, že praotce čekal na syna zaslíbení. Můžeme ho vztáhnout i na svůj život.
Z otrokyně můžeš mít hned jen Izmaele. To je ale syn vzpurný. Syn zaslíbení Izák je jiný. Bude tvou radostí. Smíškem. Vyplatí se počkat.
“Pane, dej nám víru, abychom dovedli čekat.”
Bůh vodil svůj lid pouští. Čekal čtyřicet roků, než ho pustil do slíbené země. Ozeáš tlumočí Hospodinovo vzpomínání: “Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi.” Oz 13:5
Poušť je místo, kde s tebou Bůh prožívá mimořádné chvíle. “Jak hrozny na poušti našel jsem Izraele, říká Hospodin, jak první plody fíkovníku, ty nejranější.” Oz 9:10.
Obě strany, Bůh i člověk, prožívají na poušti svá očekávání. Hospodin, jak sadař, až uvidí první plody. Izrael, jak fíkovník, co přinese první ovoce.
Časem ta první láska zvlažní. Horkost zchladne. Země, medem oplývající, začne sama rodit. Člověk si na to zvykne. Na hojnost. Na pohodlí. Na samoobslužné pokladny.
Otec Bůh mívá v záloze další pouště. Vyzývá, naléhá, přemlouvá k nové cestě po nich. Ozeáš vyřizuje jeho myšlenky:
“Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci … Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. Oz 2:16-17
Počkej si na poušti. Bůh je věrný. Plní sliby, které dal, ačkoli to trvá dlouho. Mana padala jen na poušti.
Diakonie je složené slovo:
-
„dia“ = skrz
-
„konis“ = prach
-
„DIAKONIE“ = SKRZ PRACH
