18 Hvězda šla před nimi

Bůh naprosto přesně ukázal mudrcům místo, kde bylo dítě.

Bůh někdy k nám mluví jen v náznacích, ale dokáže také mluvit jasně a srozumitelně.

Slovo “šla před nimi” řecky proegen, doslova “jít napřed“ souvisí s astrologickým termínem proegesis, který znamená „jít ve stejném směru jako se pohybuje obloha“.

Planeta jde ve stejném směru jako obloha tehdy, když obrátí svůj pohyb zvěrokruhem z východního směru směrem západním, kterým se otáčí obloha. To se nazývá retrográdní pohyb. Ten je způsobený tím, že Země je blíž Slunci než vnější planety a tudíž obíhá kolem Slunce rychleji. V důsledku tohoto jevu, při němž rychlejší Země míjí Jupitera, se zdá, že se vnější planety (včetně planety Jupiter) na několik týdnů zdánlivě zastaví a poté svůj směr obrátí.

Fázi, kdy se po dosažení „stacionárního bodu“ začne planeta zdánlivě pohybovat nazpátek řečtí astrologové nazývali, že se pohybuje (jde) „napřed“ ve vztahu ke směru, kterým se pohybuje obloha.

Planeta Jupiter se pak i zdánlivě zastavila na obloze, což znamená, že zůstala stát „nad dítětem“ v okamžiku, kdy dosáhla stacionárního bodu.

Astronomie by tedy mohla přeložit astrologickou podstatu z Matoušova evangelia, takto:

“A hle, planeta, kterou viděli při jejím heliaktickém východu, zahájila retrográdní pohyb a dosáhla na obloze stacionárního bodu (který ukazoval) tam, kde bylo dítě.”

Ta planeta svítila na obloze jako hvězda. Oznamovala příští události. Mudrci ve hvězdě viděli budoucnost Židů. Budoucnost národa který sami neznali. Nic moc nevěděli o poměrech, které tam vládly. Nevěděli, že je nevhodné mluvit o politických věcech v ulicích hlavního města. Viděli jen tu hvězdu. Jen nového krále. Novou budoucnost. Nové věci.

Tak jako hvězda značí stálost Boha v jeho slibech, tak si můžeš být jist Boží věrností a plněním Božích slibů. Žádný člověk je nemůže změnit stejně, jako nemůže změnit východ hvězdy na noční obloze. Ta hvězda vyšla v souhvězdí, kterému byl připisovány symbol Židů. Vyšla při východu Slunce. Sluneční paprsky ji ozářily a ona se v nich pro oči pozorovatelů rozpustila.

Stejně tak Marie. Ta hlásná trubka, oznamovatel příchodu Ježíše Krista, byla znamením jeho narození. V paprscích Boží Slávy se její velikost ztratila. Přestala být vidět a sláva Nejvyššího ji zastínila. Počala a porodila dítě, které bylo Synem Nejvyššího. Přesně tak, jak jí to před časem sdělil anděl Gabriel.

Tato Boží pravidla se týkají i nás. Hvězda oznamující příchod Božího Syna vychází před Sluncem, tak jako už brzy vyjde na poušť jiný hlásný trouba jménem Jan. Jan Křtitel. Muž, který se nazval “volajícím pouštním hlasem”.

Jan bude hvězdou, která oznamuje, příchod Pána nebe a země. Bude se postupně menšit, jak hvězda, která oznámila jeho narození a pak se rozpustila v jeho příchodu.

I vy jste jako hvězdy. Apoštol Pavel napsal dopis Filipským křesťanům ve kterém je nazval hvězdami:

“S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět” Fp 2:12b-15