Jaký byl Ježíš?
Philip Yancey – Ježíš, jak jsem ho neznal, Návrat domů, Praha 2002, 248 s. Oceňovaná kniha jednoho z nejslavnějších křesťanských autorů současnosti se vyrovnává s růzností, ba protikladností zpráv o Ježíši, a to zdaleka nemluvím o čtveré zvěsti evangelií. Yancey vyrůstal v jižanském fundamentálně založeném evangelikálním prostředí v USA, kde byl od raného dětství vyučován dokonalému obrazu Krista – uhlazenému a zbavenému všech konfliktů. Barvotiskové křesťanství pak během jeho dospívání dostávalo čím dál vážnější trhliny. A začala se objevovat celá řada otázek, na které nemohl najít adekvátní odpovědi. Později když se od šedesátých let začaly objevovat filmy s alternativními pojetími našeho spasitele, rozhodl se za všemi těmito závoji a účelovými reprezentacemi hledat Ježíšův ryzejší a pravdivější obraz. Narazil na Krista, jak ho neznal.
Zjistil, že evangelijní Ježíš by si jen těžko v klidu sedl do církevních lavic jeho dětství. Zjistil, že Kristus má tak daleko k nedělnímu, dobře upravenému křesťanovi jako pověstný velbloud k průchodu jehlou. Nenacházíme ho mezi úspěšnými, mezi lidmi s ostrými lokty, mezi váženými občany z dobrých rodin. Ne, Kristus evangelií se neustále pohybuje mezi lidmi na okraji, mezi zoufalci. Těm nejzbožnějším ze zbožných bez skrupulí předhazuje, že jejich zbožnost je jalová, prázdná a že i kdyby zdesetinásobili své úsilí, tak se cestu do nebe neprotlačí. Je v neustálém sporu se všemi mocnými, bohatými a silnými. Požehnání spatřuje v těch nejbídnějších a volá své učedníky, aby byli jako oni – aby byli dětmi, aby byli chudí duchem, aby první byli poslední. Hlásá ne moudrost světa, ale bláznovství. Jeho slova představeným tehdejšího judaismu připadají jako bohapusté rouhání. Na vrcholu své slávy a popularity konfrontuje své nejbližší s cestou kříže. Davy řídnou, aby ho v hodině poslední opustili úplně všichni.
Yancey postupně prochází několika milníky Ježíšova putování, kde se vyjevují nejvýraznější rysy jeho povahy. Když se ptáme po podobě Ježíše, tak by nám asi skoro každý řekl, že byl vysoký, štíhlý, že měl ušlechtilé rysy, delší hnědavé vlasy, jemné ruce, velké modré oči – jako skeptici bychom namítli, že vzhledem ke svému genetickému původu by prostě vypadal jako celkem běžný Žid. Ačkoli každý z nás má nějakou takovou představu, tak v evangeliích nečteme nikde ani to, že byl krásný. Popravdě biblická zpráva nám o jeho vzhledu nesděluje vůbec nic. Dokonce i o jeho životě se od evangelistů dozvídáme velice málo. Jen u dvou se objevuje zpráva o jeho narození, nicméně všichni čtyři věnují velikou pozornost teprve poslednímu týdnu jeho života. To bylo pro ně důležité – smrt a vzkříšení – to, že obstál v zápase, kde by každý jiný padl. Přemohl opuštěnost – Bohem a lidmi, vzal na sebe Adamův hřích, zemřel s ním a znovu vstal. Kristus není silný, obratný, nezničitelný jako hrdinové našich akčních filmů, jeho srdce je však plno Boží milosti, která ho činí neotřesitelným, ať už čelí rozlícenému davu, nebo nejděsivějšímu mučení.
Libor Duchek
