Co byste řekli svému kazateli, kdyby chtěl udělat bohoslužbu „Hospodin v hospodě“?

Tomáš Kadlec, CB Olomouc

Na to nemusím odpovídat vůbec hypoteticky. V roce 2012 jsme začali pořádat první bohoslužby našeho nově vznikajícího sboru CB v Olomouci. Pronajali jsme si sál a začali. Nicméně s pronájmem byl stále nějaký problém a jednou nám ho vypověděli na poslední chvíli. Několik dní před akcí jsme museli najít nové místo. V zoufalé situaci jsme se obrátili na provozovatele hospůdky Hoblina v krásném areálu bývalého letního kina. Znali jsme se s ním osobně a neměli kam jinam jít. On nám vyšel vstříc. Nakonec jsme tam zůstali více než rok. Zajímavá byla zkušenost se zvaním nekřesťanů do tohoto prostředí. Když jsme zvali své přátele do církve, většinou reagovali tím, že do kostela nechtějí, že jsou neznabozi, necítili by se tam dobře, a ten kostel by dokonce mohl i spadnout.

Když jsme odpověděli, že to bude v Hoblině, často překvapeně řekli: „Aha, tam to znám, tam už jsem byl, tak já přijdu.“ Za několik let, kdy jsme pořádali bohoslužby v hospodě a následně v různých kavárnách či divadelních sálech, se nám neustále potvrzovalo, že takové prostředí je pro naše přátele často přijatelnější. Nakonec i Ježíš chodil za lidmi a nebavil se jen s těmi, kteří přišli do synagogy. Byl za to také řádně kritizovaný: „Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!“ (Mt 11,19) Je hospoda vhodným místem pro běžný život církve? Z mnoha důvodů asi ne. Může to být dobré zpestření a krok směrem k lidem, abychom jen nečekali, až přijdou oni za námi? Já bych řekl, že ano, a naše zkušenost s tím byla pozitivní.

Jan Pechanec, CB Letovice

Představuji si to… a nejdřív dávám stranou to, že je to mediálně propíraná věc, která se týká odvolání Orka a která je specifická pro naše katolické přátele. Hned mi naskočí vzpomínky na jedny z prvních nedělních odpoledních bohoslužeb CB ve Svitavách, začínali jsme v salónku restaurace Astra, s pivními zelenými ubrusy, s číšnicí dotazující se, co si dáme, a pak roznášející pití. A občas s rozpaky, kdy se to hodí a kdy ne, tedy s rozpaky spíše na naší straně. Místnost sice stranou, ale typicky hospodská.

Ne, neříkali jsme tomu „Hospodin v hospodě“, to tenkrát nikoho nenapadlo. Už si nepamatuji, jestli si někdy nepřisedl nějaký štamgast od vedle, ale jestli, tak to nemělo pokračování. Musím myslet na Ježíše. Při jeho návštěvách u římských kolaborantů i farizeů si spolu dávali dobré jídlo i pití a určitě nechyběl živý hovor o vážných i nevážných věcech… Není to jako v hospodě?

A tak se mi zdá, že bohoslužba do hospody musí patřit. Co bych na to řekl svému kazateli? Ptal bych se, proč zrovna tam a kdo a jak. Chceme být zajímaví a akci okořenit provokativním názvem? Chceme dát lidem najevo, že Bůh do jejich života patří, i když jim to třeba zatím nedává smysl? Opravdu? Nebo jim hned chceme ty životy namačkat do správné škatulky? Nepůjdeme tam jako ti svatí, co musí přivést ty nesvaté na správnou cestu?

Pokud máme srdce pro Ježíše i pro ostatní, s vědomím vlastní hříšnosti, má to smysl.

Tomáš Zeman, CB Praha 5 – Smíchov

Když se řekne „bohoslužba v hospodě“, může to znít provokativně. Ale proč vlastně ne? Křesťanství je víra, která má být živá, lidská a přítomná uprostřed světa. A právě hospoda je místem, kde se lidé setkávají, mluví spolu, sdílejí radosti i starosti – tedy přesně to, co kdysi dělal Ježíš. On nečekal, až lidé přijdou do chrámu; chodil za nimi. Seděl u stolu s hříšníky, jedl, pil, naslouchal. Byl mezi nimi.

Hospodské prostředí nabízí přirozenou otevřenost. Lidé tam nebývají svázaní formálností, což může vytvořit prostor pro autentičtější rozhovor o víře. Taková bohoslužba může oslovit i ty, kteří se v kostele necítí doma – může být vstupní branou k duchovnímu životu. Je ale důležité, aby pramenila z lásky k lidem a ze snahy získat je pro Hospodina, aby se tímto on mohl oslavit. Pokud z nás mluví touha být „normální“ a zapadnout tak do české „pivní“ společnosti, tak se tato bohoslužba míjí účinkem a stáváme se součástí světa místo toho, abychom jej proměňovali svojí přítomností jako nově zrození lidé. Též je potřeba brát v potaz boje ostatních bratří, kteří mohou v tomto prostředí být více pokoušeni.

Kdybych měl tento příspěvek shrnout, tak bych podtrhl, že nevidím jakýkoliv teologický nebo biblický argument, který by se vymezil vůči konání bohoslužby v hospodském prostředí: Je ale nezbytné v těchto chvílích dbát opatrnosti, z jakých důvodů a pohnutek se v tomto prostředí bohoslužba koná a jestli to pro některé členy našeho společenství nebude problematické. Na závěr lze jen citovat slova Písma (Matouš 18,20): „Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi.“