Záleží na rodině?!
Není divu, že instituce rodiny je pod drobnohledem a současné pojetí se vzdálilo představě o soužití rodičů, dětí a starých rodičů. Probíhající diskuse o alternativních formách rodiny a jejího právního ukotvení reflektuje novodobý fenomén, kterého důsledky na společnost nelze ověřit i když výzkumy ledacos napovídají. V měnícím se prostředí dnešní kultury probíhá zápas o redefinici rodiny, její funkce a poslání. Proč je to tak?
V rodině to vše nějak začíná a s rodinou to vše nějak souvisí. Rodina je ono zvláštní prostředí, kde jsou etické a kulturní hodnoty získávány tím nejpřirozenějším způsobem. V ní se člověk formuje nebo deformuje. V rodině se člověk učí sociální zručnosti, které bude potřebovat pro svůj život. Rodina dá dětem tak potřebný pocit bezpečí, jehož absence má rozsáhlé negativní dopady. Rodina nabízí také uspokojení emočních potřeb a osvojení pocitu spolupatřičnosti ke kterému náleží zdravá komunikace. Ale rodina je zároveň i místo, kde je člověk obnažen až na kost a konfrontován, kým doopravdy je. Jaké jsou jeho vlastní možnosti a hranice jeho lásky, disciplíny a morální podstaty. V rodině není kam utéct, ale je možné z rodiny utéct.
Koncept rodiny je v centru Božích plánů. Bez zdravých rodin není zdravá společnost. Pamatuji na modlitbu jednoho zakladatele nového sboru: „Hospodine, dej mi alespoň jednu normální rodinu…“ Dá se to říct i jinak: Nemocné rodiny nemůžou poskládat zdravý sbor. Proměna sboru i celé společnosti musí tedy začít v rodině.
Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazván synem dcery faraonovy (Žd 11,24). Těch několik let, které Mojžíš prožil v semknuté a funkční rodině postavené na Božích hodnotách položili fundament budoucího lídra. Také apoštol Pavel vnímá propojení mezi rodinou a sborem. Když někdo neumí vést svou rodinu, jak by se mohl starat o Boží církev (1 Tim 3,5)? Chceme zdravé sbory? Chceme nové sbory? Musíme začít rodinou.
