15 Judský Betlém
Adventní cyklus je i na Spotify
Bůh si vyvolil právě Betlém. Město které bylo v době Micheáše nejmenší mezi judskými rody. Historici říkají, že to původně byla jedna nějaká rodina, která se požehnaně rozvětvovala až se z ní stal jakýsi zárodek města. To je prý pozadí slova „efratský“ u názvu Betlém.
Jedna. Také mohla vymřít. I takovým směrem jdou dějiny. Její jméno mohlo zaniknout. Bezvýznamný Betlém. Pán Bůh si vyvoluje bezvýznamná místa.
V egyptských textech z al-Amarny ze 14. století př.n.l. se píše, že Betlém byl „jen jedním z měst země Urušalim“, tj. obcí přináležícím k jeruzalémskému městskému státu.
Místní označení Betlém, jež se obvykle překládá jako „dům chleba“, se na hliněných tabulkách egyptského státního archívu uvádí jako „bit ilu lachama“ (dům bohyně Lachamy). Lachama je jméno kenaanské bohyně plodnosti. Dlouhým fonetickým vývojem vznikl z „bit ilu lachama“ hebrejský název Bét-lechem („Dům chleba“) z doby soudců a království, a konečně dnešní Betlém.
Archeologové 23. května 2012 odkrývají důkaz, že Betlém existoval. Ojevili první fyzický důkaz podporující starozákonní i egyptské zprávy o existenci Betléma několik staletí předtím, než se město stalo uctívaným jako místo narození Ježíše.
Důkaz přišel v hliněné pečeti odkryté poblíž hradeb Starého města Jeruzaléma a potištěné třemi řádky starověkého hebrejského písma, které obsahuje slovo „Betlém“.
Eli Shukron, který řídil vykopávky jménem Izraelského památkového úřadu uvedl, že pečeť byla zřejmě umístěna na daňovou zásilku stříbra nebo zemědělských produktů zaslanou z Betléma judskému králi do nedalekého Jeruzaléma v 8. nebo 7. století před naším letopočtem.
„Je to poprvé, co se jméno Betlém objevuje mimo Bibli v nápisu z období prvního chrámu,“ uvedl Shukron v prohlášení s odkazem na roky 1006 př. n. l. až 586 př. n. l.
Bůh většinu pracuje tam, kam není upřena pozornost lidí. Má to tak ve zvyku a dělá to velmi často. Když Bůh činí nové věci, nebývá to ani v televizních zprávách a nepíšou o tom ani v novinách. Děje se to někde na periferii našeho zájmu. Na místech, která považujeme za nezajímavá, mezi lidmi, kterých si nevážíme, v oblastech, které nám jsou cizí.
Má zvláštní zálibu v skrytosti, nenápadnosti a neokázalosti. Právě tam, kde bychom to nejméně čekali, tam, kde církev neroste ani nestaví nové kostely, tam, kam nejezdí žádné návštěvy ani exkurze - tam Bůh s oblibou tvoří něco nového a nadějného.
Bezvýznamný Betlém. Pán Bůh si vyvoluje bezvýznamná místa. Vyvoluje si velmi často lidi, kteří jsou úplně na okraji. Odstrčení a bez perspektivy. Skoro by se dalo říci - nemají co nabídnou. Nemůžeme od nich nic moc očekávat. Alespoň tím povrchním pohledem. Bible říká: „Jednou budou první poslední a poslední první“.
Ježíš se z těchto malých věcí radoval. Jednou řekl dokonce: „Matouš 11:25 Otče, já Tě chválím, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.“
Zdá se jakoby Bůh velmi často vyhledával bezvýznamná místa, takové bezvýznamné věci, které si pak může použít, které může oživit, kterým dá hlas a tvář a úkol. Místa v našem životě, která jsou zapomenutá a nebo zaprášená. Právě ta jsou pro Něho důležitá. Právě ta jsou klíčem k důležitým dveřím.
